Do povědomí se zapsal jako historik barokní doby a spisovatel dosud v mnohém nepřekonaných knih o 17. a 18. století. A také jako člověk, který za komunistů vytrpěl víc než většina ostatních. Jen ve vězení strávil devět let; doba, po kterou nemohl publikovat, však byla třikrát delší. V osobním a názorovém vývoji pak prošel hned několikerou konverzí: nejdřív z katolíka v komunistu a pak zpět, bolestně, ale o to opravdověji.
Ale také od poezie, ve které začínal, se Kalista postupně propracoval k jejímu téměř opaku, historické vědě. A tu, aby to bylo složitější, v pozdějším věku stále víc provozoval jako básník: o čem jeho „barokní“ texty vypovídaly s jistotou, byla osobnost jejich pisatele. Do dávných dob se však Kalista trefil, jen pokud to šlo dohromady s jeho emotivitou.
Jednu z knih svých literárních medailonů nazval Tváře ve stínu. I on sám byl takovou tváří. Nabízel světlu jen nemnoho podstatného, plachý úsměv, zatímco většinu toho důležitějšího, hlavně pravdu o své nekonečné vnitřní samotě, překryl hlubinami šerosvitu.
Kamarád Wolker, přítel Pekař
Jeho život začal špatně. Velkou část dětství prožil vlivem častých nemocí upoutaný na lůžko, jen s knihami a fantaziemi o jejich hrdinech. Žil ve snech. Když se z ničeho nic, na gymnáziu v Mladé Boleslavi, nadechl a začal žít, málem ho ten příval čerstvého vzduchu porazil.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
