Jak jsem se stal reportérem
Seděli jsme v redakci před starou televizí a sledovali první zprávy z právě začínající rumunské revoluce: ve městě Temešváru se tanky valí ulicí, kulomety střílejí do bezbranných demonstrantů, na dlažbě zůstávají ležet stovky mrtvých a raněných. Byl 18. prosinec revolučního roku 1989 a v Rumunsku se v jako poslední komunistické zemi v Evropě daly věci do pohybu. V tehdejší redakci Informačního servisu – předchůdci o pár měsíců později vzniklého Respektu – jsme rumunské novinky sledovali s napětím: možná se nám něco podobného vyhnulo před pouhými pár týdny jen zázrakem.
Dobrodružství pokračuje
V Praze už tou dobou život vypadal nadějně. Od osudného 17. listopadu uběhl celý měsíc a i přes řadu obav už bylo všem jasné, že v Československu komunistický režim zřejmě skončil. Političtí vězni se vraceli domů, měli jsme za sebou generální stávku, vznikla nová vláda a čekalo se na zvolení nové, nekomunistické hlavy státu.
A revoluční nejisté poměry se začaly pomalu měnit i v redakci Informačního servisu. Prozatímní sídlo redakce v galerii U Řečických vystřídaly úředně přidělené prostory velkého opuštěného bytu v Bolzanově ulici nedaleko Hlavního nádraží. Z původní skupiny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
