Kdybych měl posluhovačku, možná by mi minulé úterý řekla: „Tak nám zabili volby.“ Ale já bych neodpověděl: „Které volby, paní Müllerová, já znám dvoje, říjnové a listopadové.“ Místo toho jsme si s kolegy, se kterými jsme připravili Tucet předvolebních otázek ke koncepci rozvoje vědy a výzkumu v Česku, řekli, že věda má přesah do věčnosti nebo aspoň do příštího roku, a proto budou naše otázky aktuální i k volbám v roce 2010.
Ale popořádku. Letos v srpnu dala skupina vědců z českých univerzit a Akademie věd ČR dohromady 12 otázek o vědě, s nimiž se obrátila na předsedy šesti nejvýznamnějších politických stran. Inspirací přitom byla podobná iniciativa amerických badatelů, s níž přišli před loňskými prezidentskými volbami v USA. Kandidátů Obamy a McCaina se tehdy ptali, jaký mají názor na řadu problémů, od klimatických změn přes klonování až po terorismus a národní bezpečnost. Náš cíl byl skromnější. Chtěli jsme přimět politické strany k formulaci konkrétních plánů v oblasti rozvoje vědy a vzdělání a voličům pomoci získat jasnější představu, než jakou lze vyčíst z volebních programů, většinou velmi stručných.
V cimrmanovském duchu měli politici veřejně představit své odpovědi na půdě Učené společnosti ČR v den, kdy volby pro letošek zrušili. To se také odrazilo na účasti zástupců stran; zelení jako jediní vyslali předsedu, ČSSD a TOP 09 své experty pro vědu, zatímco ODS, KDU-ČSL a KSČM nakonec neposlaly nikoho. Přesto byly vystoupení politiků a následná debata poučné. Možná více tím, co politici nesdělili, než tím, co řekli.
Všechny strany deklarují, že je třeba podporovat vědu a zamezit úniku mozků, málokdo má ale představu, jak prakticky naplnit Lisabonskou strategii EU a zajistit pro výzkum alespoň 1 % HDP. S výjimkou ODS považují všechny strany současnou reformu financování vědy z dílny Rady pro výzkum, vývoj a inovace, podle které by měl základní výzkum, a zejména akademie ostrouhat kvůli posílení průmyslového vývoje firem, za zpackanou, ne-li přímo za tunelování veřejných prostředků. Nedozvěděli jsme se však, jak by měla funkční reforma vědy a vysokoškolského vzdělávání konkrétně vypadat. V současné zjitřené době nakonec znělo nejsmysluplněji vyjádření jedné ze stran, že program pro výzkum a vývoj se vytváří na desetiletí a začíná jednoduchým pravidlem nerušit, co funguje, a netrestat někoho za to, že je výkonný.
Příští týden píše: Jiří Suk.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
