Správce Evropy, díl druhý

José Manuel Barroso prvních pět let kličkoval a balancoval, teď může ukázat, co v něm doopravdy je

Byla to pěkně jedovatá debata, která minulou středu předcházela volbě šéfa Evropské komise. Předseda socialistických europoslanců

Martin Schulz

se na

Josého Manuela Barrosa

rozčiloval:

„Když mluvíte k liberálům, jste liberál, když mluvíte s levicí, jste levičák; tak co vlastně jste?“

Lídr evropských zelených

Daniel Cohn-Bendit

mu to také vytmavil:

„Byl jste před vládami takhle maličký, takhle maličký, my vám prostě nedůvěřujeme!“

A někteří europoslanci rozesílali karikaturu, na které je Barroso vyobrazen s velkýma chameleonskýma očima, každým na jinou stranu.

Kritizovaný muž však jen klidně seděl, občas se usmál, občas zakroutil hlavou a dělal si poznámky do svého koženého notesu se stahovací gumou, který k němu patří stejně neodmyslitelně jako zvlněná patka. Barroso věděl, že většina europoslanců je na jeho straně a on sám hraje jenom o to, jak velkou podporu získá. Když se povinná smršť parlamentem přehnala, výsledek byl velmi slušný: ruku pro něj zvedlo 382 europoslanců, což je víc než absolutní většina z 736 členů štrasburského parlamentu. Třiapadesátiletý Barroso, staronový správce Evropy, může být spokojený.

Jó, tehdy za Delorse…