Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Ve hvězdách

Perlový král

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Kokiči Mikimoto založil první umělý chov perlotvorek 

Téměř každé odpoledne, když skončil svoji práci v otcově obchůdku s rýžovými nudlemi, chodil Kokiči Mikimoto k útesu na kraji města pozorovat lovce perel. „Děti světla“ nebo „kameny moře“, tak se říkalo lesklým slzám, které potápěči vynášeli z mořských hloubek. Staří Číňané věřili, že perly se vytvářejí ze slin, které kanou drakům ze zubatých tlam, a když je perlotvorka zachytí do své lastury, promění se v nádherný sféroid. Indové je zase považovali za měsíční rosu, proměněnou bohy v přírodní šperk. Kokiči Mikimoto o nich ale přemýšlel ještě jinak – představoval si je jako prostředek k získání bohatství, který by jeho rodinu vyvázal z bídy a učinil z něj uznávaného obchodníka. Začal tedy přemýšlet o jednodušším a méně nebezpečném způsobu, jak perly získat.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

První pokusy

Kokiči Mikimoto (nar. 10. března 1858) vyrůstal v japonském městě Toba, a protože pocházel z chudé rodiny, musel nechat školy už ve třinácti letech, aby pomáhal rodičům v jejich krámku. Když se poprvé ucházel o samostatnou práci v Tokiu, vyrazil do hlavního města pěšky a bos – cesta mu trvala dvanáct dní. Tak se protloukal až do svých třiceti let a celou tu dobu ho neopouštěl jeho sen. Studoval proces přirozeného vzniku perel a přemýšlel, jak by šlo perlotvorky pěstovat v chovných sádkách. Ostatně – v Číně se sladkovodní perly pěstovaly už od 12. století, i když byly uvnitř duté, nepravidelné a méně ceněné.

Nakonec se tedy Mikimoto rozhodl riskovat, půjčil si peníze a spolu se svojí ženou a s dalším společníkem založili první farmu. Výsledky ale zprvu nebyly slavné. Když po osmi měsících sklidili první „úrodu“, většina perel se uvnitř lastur mlžů vyvinula jen v polokulovité útvary. Vrstva perleti na povrchu tělísek uměle vložených do útrob lastur byla navíc příliš tenká a nepravidelná, a snadno by se proto po styku s lidským potem rozpouštěla a stírala. První čtyři roky tak Mikimoto s ženou a společníkem pracovali bez většího úspěchu, a hrozil jim dokonce bankrot.

Perly pro každého
Ve stejné době, kdy Mikimoto zakládal první sádky, japonský biolog Tokiši Nišikava studoval v Austrálii přírodní proces vzniku perel. Při vědeckých pokusech používal malý trik: předtím, než do útrob perlotvorky vložil cizorodé tělísko, jej nejprve zabalil do malého sáčku z kožní membrány ústřice. Perly pak vznikaly rychleji a měly i silnější vrstvu perleti.

Když se to Kokiči Mikimoto doslechl, zkombinoval navíc jeho metodu s tím, že tělísko vkládal do pohlavních orgánů mořského mlže. Tak se vytvářely perly, které měly mnohdy pravidelnější kulovitý tvar než perly vzniklé přirozeným procesem, a byly i větší. Zpočátku obchodníci jeho perly kritizovali – neměly totiž typickou vnitřní strukturu soustředných kruhů směřujících až k samotnému jádru, a tak je považovali za podvodný falzifikát, který nabourával jejich poctivý a elitní obchod. Báli se, že se tím hodnota perel bude devalvovat. Jim navzdory ale zájem o uměle vypěstované perly rychle rostl.

V roce 1899 si Mikimoto otevřel v honosné tokijské čtvrti Ginza první kamenný obchod a začal prosperovat. V roce 1913 už měl obchod i v Londýně a na Světové výstavě ve Filadelfii v roce 1926 návštěvníci žasli nad jeho replikou amerického Zvonu svobody, kterou pokryl perletí. Svému obchodu s „japonskými perlami“, jak se začaly ve světě nazývat, tím Mikimoto udělal obrovskou propagaci a mimo jiné tím také zachránil americké sladkovodní perlorodky, které v těch časech Američané lovili ve velkém, před vyhubením.

Splněný sen
Mikimotovým příkladem se v Japonsku inspirovali další. V roce 1935 už tak v císařství slunce existovalo 350 farem a roční produkce perel dosahovala 10 milionů. Malému chlapci z krámku s nudlemi se splnil jeho sen – vlastnil řetězec obchodů od Paříže přes New York, San Francisco až po Bombaj. Když ve svých 95 letech umíral, Japonci ho nazývali Perlovým králem.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 39/2009 pod titulkem Perlový král