Má-li někdo konkrétní tu největší zásluhu na zrodu kulturní metropole Brna mezi světovými válkami, pak hlavně on – ale udělal to prý nerad. Václav Černý o něm napsal, že v roce 1920 odešel na novou brněnskou univerzitu jen proto, že nedostal profesuru v Praze. Jak si tak žil ukřivděně, napadlo ho prý, že když jej v jednom centru nechtěli, nebylo by špatné vytvořit centrum nové. „Kéž by se byly v našich poměrech všechny osobní hořkosti takto ideálně sublimovaly!“ volal Černý, a byla-li jeho historka pravdivá, je namístě s ním souhlasit.

Když se Novák do Brna přistěhoval, žilo město ze své starorakouské podstaty. Bylo „předměstím Vídně“, a mělo sice třeba svého Janáčka, ale moc si s ním nevědělo rady. Ještě k desátému výročí republiky Novák o Brnu psal, že je „kulturně zcela mladičké, téměř bez tradice a teprve se hledá“. Ve svých oborech, literární historii a kritice, však už v té době moravanskému provincialismu zatínal tipec. Texty, které psal, byly sebevědomým hlasem nového kulturního centra.

V novinách a proti novinám
V Brně od počátku sídlila redakce Lidových novin a jejich šéfredaktor Arnošt Heidrich po psavém profesorovi okamžitě sáhl, v roce 1921 ho angažoval jako šéfa kulturní rubriky namísto Jaromíra Johna. Novák tak stanul u zrodu…