Jak, kdy a proč odpouštět zločincům
Nedávné propuštění Abdala Basata Alího Muhammada Midžrahího, jediného člověka usvědčeného z pumového útoku na let 103 společnosti Pan Am nad skotským Lockerbie v roce 1988, vyvolalo rozhořčení. Zhruba ve stejné době nabídl americký fotbalový tým Philadelphia Eagles druhou šanci své bývalé hvězdě Michaelu Vickovi, který byl usvědčen z organizování psích zápasů, po nichž byli neúspěšní bojovníci mučeni a zabíjeni. A William Calley, velitel čety, která v roce 1968 zmasakrovala ve vesnici My Lai stovky vietnamských civilistů, nyní prolomil mediální mlčení a omluvil se za své činy.
Kdy bychom měli odpouštět hříšníkům nebo jim prokazovat milosrdenství? Mnoho společností posuzuje krutost vůči zvířatům příliš benevolentně, avšak Vickův trest – 23 měsíců vězení – byl tvrdý. Kromě věznění samotného ztratil dva roky hráčské kariéry a miliony dolarů na výdělcích. A kdyby už Vick nikdy neměl hrát fotbal, jeho trest by dalece přesáhl rámec postihu nařízeného soudem.
Vick dal najevo lítost. A co je možná ještě důležitější, proměnil svá slova v činy, neboť dobrovolně pracuje ve zvířecím útulku a ve spolupráci s Humánní společností Spojených států bojuje proti psím zápasům. Těžko hledat důvody, proč mu neumožnit, aby se po završení trestu vrátil k tomu, co dělá nejlépe.
Pokud…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
