Už Platon věděl, že reflexivita je klíčová pro život jako takový
Když v současné debatě o budoucnosti vědy akademici mluví o základním výzkumu, považují obvykle za zcela zřejmé, že základní výzkum je ze své podstaty dobrý a lidé, kteří se snaží přiškrtit na něj peníze, jsou zlí. Co však v debatě pohříchu schází, jsou argumenty, které by pomohly přesvědčit ty, kteří význam základního výzkumu a jeho nezávislosti popírají a přitom rozhodují o budoucnosti české vědy.
Tito lidé mají totiž také své argumenty. Základní výzkum je podle nich drahý a my jsme malá a relativně chudá země. Základní výzkum nepřináší bezprostřední profit, je veskrze neužitečný. Vědci jsou lidé, kteří projídají peníze daňových poplatníků přemýšlením nad naprosto zbytečnými věcmi a jen zřídkakdy z jejich práce vyplyne zásadní inovace. Výsledky základního výzkumu jsou přitom na celém světě veřejné, tudíž je lze dovážet ze zemí, kde mají na takový luxus peníze.
Taková argumentace je nepochybně vděčná a ekonomickým pragmatikům musí znít velmi rozumně. Podporujme jenom tu vědu, která je užitečná, jen ten výzkum, který je „k něčemu“, který bezprostředně přispívá k tomu, aby svět (či naše země) bylo pohodlnější místo k životu. Z peněz daňových poplatníků tedy podporujme především výzkum aplikovaný.
Paradox výuky
Akademici odpovídají na tyto argumenty tím, že mluví o potřebě tzv.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
