Jak se změnila severoafrická země za vlády mladého krále Mohammeda VI.
Avenue Mohammeda V. je hlavní tepnou Marrákeše. Táhne se od hradeb historického centra až na severozápadní předměstí někdejšího sídelního města marockých králů. Několik kilometrů dlouhou třídu lemují vzrostlé palmy, pečlivě upravené zahrady s fontánami, moderní domy v barvách skořice, v jejichž přízemí sídlí banky, luxusní butiky, restaurace, kavárny a obchůdky s nejrozmanitějším sortimentem. Z velkých teras a balkonů jsou vidět jako na dlani marrákešské mešity, ale i pár kilometrů vzdálená dominanta Vysokého Atlasu, hora Jebel Toubkal.
„Je to dnešní Maroko a zároveň není,“ říká šalomounsky o této části města
Jamal Nour
, majitel půjčovny aut, a dodává:
„Ještě před pár lety tady žili jen lidé z Evropy a bohatí Maročané. Dnes se tu usazují i místní podnikatelé a státní zaměstnanci, prostě střední třída.“
Okolní domy tedy odráží hospodářský úspěch Maroka posledních deseti let. Ten je ale jen polovinou pravdy o této severoafrické zemi, která si stále dělá naděje na přijetí do Evropské unie, a proto odmítla přistoupit k Africké unii.
Kontrasty jedné z nejbohatších afrických zemí, jejíž ekonomika vloni vyprodukovala 10 % hospodářského výkonu celé Afriky, člověk pochopí o kus dál. Stačí překonat vyprahlý kopec s vojenskou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
