Krajem zní poplašná zvěst – české vesnice se vylidňují, malá hospodářství končí, náš venkov je ohrožen. Svět, ve kterém má kořeny moderní český národ, se tak pomalu stává záhadným koutem krajiny obývaným pouze rekreanty a zvláštním kmenem staromilců v montérkách a květovaných šátcích. Ale není to úplně tak. Existuje i čerstvá krev, která teče proti proudu. Lidé odcházející dnes naopak z města na venkov. A chtějí to se vším všudy: žádný mix vesnického života s městskou prací a platem. Živí se jako zemědělci. Tady je zpráva, jak se jim daří.

Jana Velíka (35) odvedla z Prahy do malé brdské obce Čížkov nedaleko Spáleného Poříčí touha žít po svém. Před třemi lety zde koupil historický statek, nastěhoval se do něj i s rodinou a ke své původní práci pražského profesionálního pastevce přidal ještě chov ovcí a koz a včelařinu. Statek Velíkových zázračně přežil komunistický kolektivizační zmar, a rodina se tak dnes může pyšnit na venkovské poměry poměrně luxusním domem s původními okny, kamenným schodištěm a zdobenými rámy okolo dveří, do kterého se mohli hned nastěhovat bez nějakých větších investic. A také si toho patřičně váží.

„Je to úžasný pocit, víme, kdo byli původní majitelé a co tady celý život podnikali a o co se snažili, máme zkrátka na co navazovat,“ říká s úsměvem Jan Velík. Odchod na venkov byl prý pro něj…