Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Blogy

Blogy

Nataša
Po jedné esemesce z jihu Kavkazu jsem nemohl v kábulský podvečer nenahlédnout na internet, abych zjistil, co je pravdy na tom, že Natália Estěmirová už není. Podle tiskových kanceláří byla ráno před svým grozněnským domovem násilím vtlačena do neznámého auta a odpoledna nalezena s prostřelenou hlavou asi čtyřicet kilometrů od města.
Hlavou mi prlétla geneze naší známosti. Docela trvalo vybavit si situaci, kdy bychom se nehádali. Mnoho našich rozhovorů končívalo více méně otevřeným doporučením (jí či jejím kolegům), že už jí vše leze na mozek a že by si měla vzít dovolenou. Nejvíce mě na ní a celém Memorialu rozčilovala věčná manipulace s detajly, která byla podřízena celkovému sdělení hrůz, jež Nataša a její kolegové dokumentovali. Tvrdohlavě jsem opakovaně namítal, že donekonečna vystavované fotky těl zohavených mučením s místy až nechutně detailním přikreslováním jejich příběhů proto, aby každý pochopil celkový obraz, je nesprávné, ba kontraproduktivní, protože ze strašlivých zvěrstev nakonec činí přemletou filmovou virtuální realitu. Aby nestranný, leč zaujatý pozorovatel, opravdu vnímal hloubku popisovaných strašností, nesmí být předávkován. Nepomohlo. Další fotky.
V tomto si Nataša bylo hodně podobná s Annou, se kterou jsem míval stejný problém: Přinejmenším zdánlivý náběh na hysterii a velmi volné nakládání s fakty. A hle, další vzpomínka přilétla, tentokrát na Annu, kterou jsem vlastně nikdy nepoznal. Seděli jsme s memoriálským Sašou Čerkasovem, co naši nazraňskou kancelář rád používal jako veřejnou prádelnu, a on prskal nad posledním Anniným extempore, ve kterém se nechala hloupě zatknout ruskými jednotkami a zariskovala bezpečností memoriálských pěšáků, jedním ze kterých tehdy byla i začínající Nataša. Uprostřed našeho rozhovoru Anna shodou náhod zavolala, Saša ji seřval do telefonu a po prásknutí sluchátkem jen vydechl: Je to její první válka, neví, co dělá, nedopadne dobře. Pár měsíců na to ruští vojáci zabili rodinu, kterou Anna uvedla jako zdroj svých, k ruské armádě nelichotivých, informací. Annu profík zastřelil v Moskvě v říjnu šestého roku. Jejího právníka letos v lednu.
Dnes Nataša. Bylo vcelku jasné, že si opravdovou dovolenou nikdy nevezme a nesleví. Přijde mi s odstupem času mrazivě banální, že jsme se kdy dohadovali o detajlech, ač o podstatném, tj. řádění Moskvou podporované čečensko-ruské mafie, nikdy nebylo sporu. Stejně jako není pochyb o tom, kdo si na Natašu vystřelil. I když politici v Kremlu i v Grozném se velice rychle začnou předhánět ve vehementním dožadování se nezávislého vyšetření vraždy. Jako by něco takového v Rusku existovalo.
KOSTOHRYZ.BLOG.RESPEKT.CZ

Více na blog.respekt.cz.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte