Rychlost a četnost, s kterou do mobilu chodily zprávy o obětech povodní, byla znepokojivá. Když pak zapípala další SMS, člověk už se do telefonu díval se znepokojením. Přírodní živel dává Česku už poněkolikáté znát, že ani tady nejsme zcela v bezpečí.
Povodně jsou v Česku zajímavým fenoménem. Zejména pak to, co po nich nastává. V roce 1997 jsem se účastnil odklízení škod po první větší velké vodě. Překvapující byly rozdíly mezi jižní a severní Moravou. Ačkoli na jihu byly v místech, kde jsem byl, následky mnohem dramatičtější, lidé tu byli klidnější a optimističtější. „Nějak bylo a zase nějak bude,“ říkali. Na severu mnohem více propadali depresím a měli pocit, že jsou na to sami, a to i když jim to někde zničilo „jen“ zahradu. Těžko soudit, jestli to mělo co dělat s neschopností radnic nebo třeba s tím, že na jihu je více věřících.
Každopádně všude byly desítky dobrovolníků, kteří skutečně hodně pomáhali, armáda si v té době výrazně zlepšila kredit, média ukázkově informovala, lidé posílali finanční dary. Vše fungovalo, jak mělo. Když jsem se po letech podíval do míst zkázy, překvapilo mě, že poničené domy jsou opravené a lidé, kteří přišli o bydlení docela, mají nové. Bohužel samozřejmě v tuto chvíli ožívá také betonářská lobby, která doufá v zakázky na betonování koryt řek a podobně, což málokdy pomáhá a vždy ničí krajinu.
V roce 2002 zasáhly povodně i dům naší rodiny, takže najednou bylo možné tu extrémní situaci sledovat i z druhé strany. V tu chvíli objevíte sousedy, které jste vlastně nikdy nevnímali, vidíte jinak okolí svého domu. Upevňují se dokonce i příbuzenské vztahy. S překvapením vnímáte, že tak často kritizovaní byrokrati, tentokrát z řad pojišťoven, jednali vstřícně a rychle. Jediné, co selhávalo, byla péče pražských politiků. Přesto se ale člověk necítil sám.
Cílem tohoto nepříjemně osobně laděného editorialu je říct všem těm, kteří byli povodní zasaženi, že společnost nepochybně udělá vše pro to, aby ta situace přinesla nakonec i něco dobrého. Na stránkách 20–21 přinášíme z povodní fotoreportážMilana Jaroše.
Už tento pátek začíná Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, a tak na www.respekt.cz najdete každý den postřehy našeho filmového recenzenta Jana Gregora. Psát bude pochopitelně o filmech, ale také o dění na festivalu. V příštím tištěném čísle Respektu si také přečtete o tom nejzajímavějším, co stojí na festivalu za vidění.
Když už jsme u příštího čísla, rád bych vás upozornil na to, že v něm začne pravidelný seriál, který bude popisovat, jak se poslední měsíce u nás hroutil komunistický režim a do hlav a života lidí se pomalu místo strachu vkrádala svoboda. První ze série článků bude o tom, jak nedlouho před revolucí referovala komunistická média a novináři. Rozhodně si tedy ani přes léto nenechte Respekt ujít, protože to bude stát za to.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, nezatopené čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
