Je to už cítit ve vzduchu, ale člověku se to nechce říct naplno. Hrozí totiž, že se bude blamovat. A nebo je to tak? Blíží se skutečně nové revoluce? Jedno je jisté, ve světě se zase začínají hlasitěji ozývat mladí lidé. V Německu jich na čtvrt milionu protestovalo proti stavu vysokého školství, statisíce lidí se bouří v Íránu proti zmanipulovaným volbám, v Česku mladí zásadním způsobem ovlivnili volby do Evropského parlamentu a i nadále dávají znát svou nelibost se stavem politického chodu země. I další země hlásí neklid.
Jsme tedy na prahu revoluce? Novodobé dějiny by to naznačovaly. Vždyť vzpoura mladých proti zaběhaným pořádkům, minulosti a pohledu starších generací na způsob života způsobila velké revolty v roce 1968. O dvacet let později pak ve východní části Evropy mladí lidé sehráli zásadní roli při pádu totality. Teď je tu další dvacítka, takže možná opět nastal čas odporu.
Spisovatel Ivan Klíma v rozhovoru na straně 40 mimo jiné také říká, že vajíčková bitva nemusí mít jen lokální souvislost. „To může být dokonce celoevropský jev. Ty periody přicházejí po dvaceti letech. Přichází nová generace, pro niž svět, který jejich otcové budovali a stále budují, je cizí.“
V každé zemi mají protesty svůj charakter. Některým vadí školství, jiným papalášské chování politiků, korupce či ekonomická krize. Co je ale společné – mladým se zdá, že nejsou slyšeni, že se na ně zapomnělo. Proto se chtějí připomenout.
O tisíce kilometrů dále vedou Íránci zásadnější střet. Hrají o svobodu a budoucnost. Nelíbí se jim, že kdosi ukradl volby, a tím změnil jejich vůli. Chtěli změnu, místo toho se režim nehledě na výsledky hlasování rozhodl pro zpřísnění systému.
Pozoruhodné ale je, že k boji s mocí používají obyvatelé Teheránu stejné prostředky jako obyvatelé Českého Krumlova – internet. Timothy Garton Ash píše na straně 62 o Íránu následující: „Podstata síly lidu zůstává sice stále stejná, ale dějiny přinášejí s každou novou kapitolou nějaký nový prvek. Letošní íránská inovace spočívá v použití nejnovějších komunikačních technologií. Detaily o místě demonstrací, taktice a sloganech se šířily přes Twitter, Facebookem a pomocí esemesek.“
Vždy se tvrdilo, že vzpoury v totalitních zemích jsou nenapodobitelné, že každá země má své specifikum. Názor se trochu změnil po revoluci v Ukrajině, kde se zdálo, že funguje slovenské know-how. Odborníci z Bratislavy totiž své kolegy na východě učili, jak úspěšně vzdorovali a nakonec i porazili autoritářský systém Vladimíra Mečiara. Teď je tu ale možná obecně fungující návod a Facebook bude nejsilnější zbraní proti zlu. Byť je třeba říct, že může fungovat i opačně, tedy že během chvíle pospojuje třeba neonacisty.
Každopádně v Íránu je ale zatím ke klidu a úspěchu svobody hodně daleko. To přesvědčivě ukazují texty Jiřího Soboty, zejména pak profil kontroverzního nejvyššího vůdce Íránu ájatolláha Chameneího.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
