Koriandr, čerstvý zázvor a ananas. Tyto věci už vietnamští zelináři naučili jíst Čechy. Vietnamská kuchyně toho ale může nabídnout víc. V Berlíně se dá vietnamská restaurace vyzkoušet skoro na každém nároží, v českých městech na ně pořád ještě čekáme.

Když člověk zvedne sklenici zelenkavé limonády a podívá se skrz ni kolem, uvidí Hanoj. Vietnamské nápisy, šikmé oči a vzduch vlnící se horkem. Zatímco ten výjev je jenom napodobenina, malá pražská Hanoj v tržnici Sapa a zelené pití je opravdový Vietnam. Je to nuoc mia, šťáva z cukrové třtiny s ledem a limetkami.

Je to jedna z těch zajímavých exotických pochoutek, po jakých je dnes mezi labužníky takový hlad. Většina z nich o ní ale neví, protože se dělá jen tady, v bufetech v Sapě a v dalších vietnamských tržnicích. Tento paradox se týká veškeré vietnamské kuchyně: v Česku zůstává ukrytá za hradbami ghett. A přitom v metropolích po celé Evropě i Americe, kde vietnamská komunita třeba ani není tak silná, se množí nápisy „vietnamská restaurace“, neboť jíst v podnicích s názvy jako Hanoj nebo Saigon je momentálně v módě.

Na zahrádce kavárny však není ani jeden Čech, sedí tu jen dvě Vietnamky. Jedna z dívek se jmenuje Do Thi Hong Hanh. Vietnamské…