24A_varianta_cb_R22_2009_n.jpg
24A_varianta_cb_R22_2009_n.jpg • Autor: Respekt

Trestají se u nás viníci dopravních nehod nestranně?

24A_varianta_cb_R22_2009_s.jpg
24A_varianta_cb_R22_2009_s.jpg • Autor: Respekt
Předposlední květnový víkend se české silnice naplno vrátily ke svým tragickým rekordům z doby před bodovým systémem a zůstalo na nich šestnáct mrtvých. Pár dní předtím pokáral soud slavného hokejistu Ladislava Lubinu pouhou podmínkou za to, že neopatrnou jízdou způsobil havárii – několikátou ve své řidičské kariéře –, při které zahynul člověk. Stejnou podmínku dostal teď na jaře i pražský radní Martin Langmajer poté, co kvůli telefonování za volantem a vysoké rychlosti zabil mladou maminku a těžce poznamenal její dítě. S těmito mírnými postihy „celebrit“ kontrastuje čtyřletý trest, který za havárii se smrtelným koncem u soudu obdržel veřejnosti zcela neznámý Martin Vaverka. Všechny tyto zprávy spolu souvisejí a přinášejí jednu základní otázku: trestají se u nás viníci dopravních nehod dostatečně a nestranně?

To je jízda
Rok co rok zmizí vinou českých řidičů ze světa jedna tisícihlavá obec. Setrvale vysoký počet mrtvol na cestách nás v evropském žebříčku posouvá mezi země s nejnebezpečnějšími silnicemi. V samotných Čechách už řidičská vražednost zdomácněla natolik, že zprávy o ní nezpůsobují téměř žádný rozruch. Každá jednotlivá položka v této statistice přitom znamená oběť, které vteřina nepozornosti, zběsilá jízda či alkohol v krvi řidiče definitivně zničila život. A za každou obětí stojí viník.

Jedním z takových viníků je Martin Vaverka, který loni se svým BMW smetl manžele Geržovy jdoucí večer s baterkou po kraji cesty v Břestku u Uherského Hradiště. „Už když proti nám s kvílením motoru ve vysokých obrátkách vylétl ze zatáčky, jel téměř v příkopu. Měli jsme dvě tři vteřiny času uskočit – a moje žena to nestihla,“ popsal později Jiří Gerža. Podle policejních expertů najel Vaverkův sporťák do paní Geržové téměř stopadesátikilometrovou rychlostí a způsobil jí dlouhý seznam smrtelných zranění. Navíc se v řidičově krvi našla stopa po užití pervitinu. A i když její užití před jízdou Vaverka popíral a snažil se svoji vinu zlehčovat – třeba tím že se prý chtěl manželům naopak vyhnout a zmátla ho prý rozsvícená baterka –, soud mu uložil nepodmíněný trest tří roků a osmi měsíců vězení a zákaz řízení na sedm let. Vliv na rozhodnutí soudu mělo i Vaverkových dosavadních deset trestných bodů a dvakrát odebraný řidičský průkaz.

„Ze strany řidiče šlo o bezohlednou agresivní jízdu s neodčinitelným následkem – smrtí člověka,“ komentovala svůj verdikt soudkyně Marie Káňová. A i Jiřímu Geržovi, kterému Vaverka podle jeho slov vlastně zabil „celoživotní lásku“ a babičku čtyř vnoučat, připadá trest víceméně dostatečný. „Dal bych mu klidně i mírnější trest,“ říká pan Gerža, „ale nenechal bych ho tak brzy zase řídit. Takový člověk bude jistě pořád jezdit jako blázen, měl dostat zákaz alespoň na deset let.“


Alkohol a útěk
Přes smířlivost jedné z obětí může laik považovat Vaverkův trest naopak za relativně nízký. Jenže smrt na silnici se posuzuje jako smrt z nedbalosti a je dána naroveň těžké újmě na zdraví (tedy ne třeba úmyslnému trestnému činu vraždy). A právě tímto argumentem obhajuje svůj výrok soudce David Schmuck z Okresního soudu v Hradci Králové v případě hokejisty Ladislava Lubiny, který ohodnotil způsobenou smrt na silnici pouze dvouletou podmínkou a zákazem řízení na čtyři roky.

„Musíte mít na paměti, že šlo o neúmyslné zabití člověka,“ říká soudce Schmuck. „Navíc obžalovaný při vyšetřování spolupracoval, svoji vinu přiznal, nikdy nebyl trestán, a to soud vždycky považuje za polehčující okolnost. Stejně tak že byly v inkriminovaném úseku vyježděné koleje, které mohly mít na průběh nehody negativní vliv.“

Dnes už se samozřejmě jen těžko dozvíme, jak policie případ šetřila, protože přístup do spisu soud neumožňuje, jistá rekapitulace se ale sestavit dá: Ladislav Lubina déle než před rokem vjel u obce Trotín nedaleko Hradce Králové z neznámých příčin do protisměru a způsobil hromadnou srážku čtyř automobilů, při níž zemřel jeden člověk. Slavný hokejista pak z místa nehody utekl, poté co prý upadl do šoku. Po šesti hodinách se sice sám policii přihlásil, přesto čelí pochybnostem, jestli útěkem nemaskoval požití alkoholu před jízdou. Lubina totiž boural dvakrát opakovaně předtím. Poprvé před devíti lety narazil s téměř dvěma a půl promile alkoholu v krvi do sloupu veřejného osvětlení a načas přišel o řidičský průkaz, podruhé v roce 2005 na kluzké vozovce nezvládl řízení a narazil do stromu (obě nehody se naštěstí obešly bez zranění a soudní dohru neměly).

„Veřejnost je ovlivněna myšlenkou na přítomnost alkoholu v krvi pana Lubiny: ten ale ani dechová zkouška, ani rozbor krve neukázaly. Jinak by se jednalo o velmi těžkou a rozhodující přitěžující okolnost. A co se týče údajného útěku, je to věc spekulace. Neutekl totiž hned, ale až potom, co spatřil mrtvého člověka, předtím se pokoušel poskytnout první pomoc, což svědci potvrzují. Úmysl zříci se útěkem zodpovědnosti mu tak soud neprokázal a ani to nebylo součástí obžaloby,“ vysvětluje soudce David Schmuck. „Podle mého soudu jde jasně o nedbalostní trestný čin. Pan Lubina hazardně nepředjížděl ani nejel neúměrně rychle, tedy nejednal úmyslně proti uloženým povinnostem řidiče, pouze se nevěnoval dostatečně řízení svého vozu – v momentu bouračky se prý měl podívat do zrcátka, protože pod autem uslyšel nějakou ránu. A pokud jde o slávu toho člověka – mně je úplně jedno, jak se kdo jmenuje a čím je. Já jako soudce posuzuji pouze případnou vinu či nevinu.“

Přesto: neměl být trest – vzhledem k nutnosti zkrotit nějak vražednou situaci na zdejších silnicích – tvrdší? „Já na rozsudek teprve čekám, a až si přečtu, jak soud rozsudek zdůvodňuje, rozhodnu se o případném odvolání,“ říká státní zástupce Petr Krupka. „O mé spokojenosti či nespokojenosti by vám mohlo napovědět, že jsem se neodvolal hned přímo na místě, trest mně zkrátka přijde víceméně adekvátní.“ A aby ne: Petr Krupka totiž sám navrhoval podmínečný trest v dolní polovině sazby.

Změna na obzoru
Zjistit, jak rozdíl mezi trestem pro „slavného“ a „obyčejného“ provinilce vidí nadřízené orgány, je složité. Nejvyšší státní zastupitelství se k nim nechce vyjadřovat a stejně tak na ministerstvu spravedlnosti: jde totiž o „konkrétní trestní věci, při kterých je nutno respektovat procesní samostatnost žalobců i soudců“. Nicméně jistý zájem o problém oběma úřadům upřít nelze. „Trestné činnosti v dopravě věnujeme pozornost,“ říká mluvčí pražského nejvyššího zastupitelství Renata Malinová.„Třeba v rámci sjednocování praxe v oblasti postihu jsme oprávněni rušit nezákonná pravomocná rozhodnutí státního zástupce – třeba o zastavení trestního stíhání.“

Podle mluvčí ministerstva spravedlnosti Veroniky Ludvíkové její úřad už své znepokojení nad děním na silnicích deklaroval: v roce 2010 má totiž začít platit nový trestní zákoník, který zvyšuje ochranu života i v silničním provozu. Za usmrcení z nedbalosti může pachatel dostat až osm let vězení. A to je, jak se zdá, přece jen jistý posun, který vítají i sami dopravní policisté. „Dosavadní nízké tresty,“ říká stroze Josef Daniška z ředitelství dopravní policie, „nám totiž zatím jen komplikují práci.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte