Hledání práce v době krize
Tušil jsem, že to nebude lehký. Ale podcenil jsem to. Postavil jsem se znovu na start a počkal, až uslyším výstřel. Pomalu jsem vyrazil. Díval jsem se okolo a napočítal tisíce podobnejch běžců. Některý klopýtali, dalším jsem viděl jenom záda v prachu.
Nejdřív teda na pracák…
… a potom do práce.
Po startu si založím účet na Jobpilotu a odpovím na jeden inzerát, kterej se mi fakt líbí. Čekám, že tím pádem je vše vyřešený a za měsíc nastupuju. Mám smíšený pocity. Už jsem nikdy nechtěl pracovat v srdci Evropy a teď se o to budu snažit?! Na druhou stranu, opanovala mě moje osobní finanční krize.
Druhej den mi nikdo nezavolá a na životopis na Jobpilotu nikdo nereaguje. Je mi to divný. Odepíšu na další inzerát. Nic. No answer.
Čtu si přílohu MotherFuckeruDnes o zaměstnání. Furt dokola omílaný píčoviny. Hlavně abyste neměli v životopise mezeru, to firmy nerady, to by vám přihoršilo, modrá košile vzbuzuje v personalistech klid a důvěru, tu si vemte, nelžete, nekraďte, čistěte si nehty. Mluvte srozumitelně. Buďte hezcí. Inteligentní. Nebojte se. Personalista je taky jenom člověk. Neokusujte si nehty, nebuďte ironičtí… Deset NEJprímovějších českých firem. Platy manažerů padají. Dopřejte si mít se ráda. To mají mazlíci rádi… jej, to jsem se dostal někam jinam.
Než se oklepete z počátečních neúspěchů a realita ukáže zuby, může to trvat měsíc, ale i dýl.
Založil jsem si přes deset účtů u různejch firem a vystavil životopis.
DERER.BLOG.RESPEKT.CZ
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
