Proč to Klaus dělá?

Objevitelské dobrodružství má mnoho podob. Dnes už sice neobjevujeme nové kontinenty a díky družicím máme obraz Země bez bílých míst, ale to je jen zběžný pohled. Technika je nedokonalá, a tak jsou stále potřebné expedice za poznáním jakéhokoli druhu do pralesů Jižní Ameriky, do Arktidy a Antarktidy či do neprostupných lesů novozélandského Fiordlandu.

Omšelé cedulky na zdech starších domů nesoucí jednoduchou větu „Zde padl neznámý hrdina“ mají tragický a fascinující rozměr. Jak je možné, že někdo položí svůj život za vlast a my neznáme jeho jméno? Zdálo se to jako zvláštní zpráva o době, která byla plná tragických konfliktů, kde lehce mizejí identity.

Martin Bursík podepsal dohodu s Japonskem o prodeji českých emisních povolenek za deset miliard korun. S Japonci se mu podařilo vyjednat výhodnou cenu na základě garance, že peníze půjdou do ekologických investic.

Tento týden začínají velikonoční svátky a také řada setkání a bohoslužeb. V neděli 12. dubna bude papež Benedikt XVI. slavit mši svatou před vatikánskou bazilikou, kde udělí tradiční velikonoční požehnání „městu a světu“ – Urbi et orbi.

Americký guru zdravé výživy nabízel jednoduchý recept: stačí prostě udržovat své tlusté střevo v kondici a čistotě. A na to je nejlepší pít čerstvé šťávy ze zeleniny.

Podle výzkumů z jiných zemí stahuje a nabízí filmy a hudbu na internetu asi čtvrtina uživatelů, v Česku by to tedy byl nejméně milion lidí. Každý rok je jich několik stovek přistiženo a skončí u soudu.

Na Vysočinu se vrátili čápi. V Praze na Hradčanském náměstí přednesl svůj zásadní projev k Evropanům americký prezident Barack Obama. Škoda začala vyrábět fabie v Indii. V jackpotu jarní Sportky čekalo na svého výherce 141 milionů korun.

Před čtyřiceti lety, v dubnu 1969, vystřídal v čele KSČ Alexandra Dubčeka Gustáv Husák, který podřídil svoji politiku zcela diktátu Moskvy a stal se na další desítky let symbolem normalizačního režimu.

O Facebooku se toho napsaly mraky. Jenže já jsem na něm nová. Mám sice dávno e-mail a skype, ale na Facebooku jsem tři týdny. Existuju tedy. Aspoň virtuálně.

Sedím na hlášení a usrkávám silnou kávu. Dneska nejdu uspávat na chirurgii ani jinam. Nebudu podávat anestezii, míchat chemické sny, umrtvovat, sledovat životní funkce a zase oživovat. Nebudu sledovat pomalé nebo neskutečně šikovné prsty operatéra, který na mé prsty přes plentu nevidí. Dnes pracuji na lůžkách ARO. Znovu se převlékám, tentokrát do oranžovo-žlutého.

Milionář a vážený muž, který se přátelil s Frankem Sinatrou, létal vrtulníkem na zápasy svého fotbalového klubu a město Filadelfie ho milovalo pro jeho nebývalou štědrost, dokázal během několika let přijít o všechno. Skončil bez peněz v levném hotelu, který mu platili poslední věrní přátelé.

Russia Today. Okay, zarýmoval jsem s úlevou – prostě ruská televize pro zahraniční diváky. Ať si vysílá. Ostatně, používá stejné metody manipulace jako doma v Rusku.

Prožíváme dnes, v roce 2009, druhou světovou revoluci po roce 1989? Před dvaceti lety nečekaně padla berlínská zeď, poté se rozpadl Sovětský svaz, a nakonec se zhroutilo bipolární uspořádání světa z časů studené války. V jubilejním roce teď ironií osudu hrozí, že padne právě ten model kapitalismu, který tehdy slavně zvítězil. Navíc je možné, že jeho pád s sebou strhne Evropskou unii. Kde zůstalo vášnivé vzepětí Evropy?

Ústí je bohatší o novou nezávislou galerii. Ve sklepě činžovního domu naproti Fakultě umění a designu UJEP bude probíhat zvláštní maraton: každý z vystavujících si vybere autora, který ho v galerii vystřídá. Umělci si tedy vystačí bez kurátorského vedení – začínají autoři dříve spojení s Galerií Emila Filly, jako pokračovatele si zvolili Dominika Langa.

Humanistický a přitom nesentimentální příběh zastává ne až tak tradiční místo ve filmografii tvůrce, který se proslavil filmy se samurajskými náměty. Film zachycuje realitu poválečného Japonska, ale jeho poselství daleko přesahuje dobu svého vzniku.

Krátké dějiny našeho vesmíru obsáhnou 13 700 000 000 let. Německý astrofyzik bere čtenáře na cestu časem od počátku vesmíru až po jeho studený a temný konec.

Klavíristka a zpěvačka, Kanaďanka se slovenskými kořeny, věnuje své dvanácté album bossa nově. Nahrávku aranžoval Claus Ogerman – starý nápaditý profesionál, který býval kapelníkem u brazilského klasika žánru Antonia C. Jobima.

Producent Bernd Eichinger se nebojí pouštět do filmů o postavách, které sice měly na chod dějin výjimečný dopad, nicméně pomníky se jim za to na náměstích stavět nebudou.

Když v dubnu 1950 v rámci perzekuční „akce K“ státní bezpečnosti za asistence milicionářů zlikvidovala na 219 řeholních domů a do koncentračních táborů internovala 2376 řeholníků, následovalo rabování a plenění klášterů.

V první (a pěkně tlusté) knize věnované sdružení písničkářů Šafrán se její autor Přemysl Houda nezabývá tím, jaká byla poetika Hutky, Merty či Třešňáka, co z jejich písní přežilo dobu zrodu a čím to je. Místo toho zkoumá jinou věc, která stojí za to: povahu sedmdesátých let, z níž se zrodily šafránovské paradoxy. Autorští písničkáři se přece téměř vždycky cítí jako jedineční a nesouměřitelní. Proč tedy najednou založili něco mezi odbory, koncertní agenturou a klubem spřízněných duší?

Citový výlev hlavního hrdiny z jedné z úvodních scén filmu JCVD, který tento týden vstupuje do našich kin, patří muži, od kterého bychom podobné projevy příliš nečekali. Mezi jeho komunikační prostředky přece jenom patřily spíše dobře mířené kopy do spánku než nějaké sáhodlouhé slovní litanie. Film francouzského režiséra Mabrouka El Mechriho ale představuje nejpřekvapivější comeback sezony. Belgická legenda bojových umění Jean-Claude Van Damme se po letech zapomnění, kdy chrlil obskurní brakové filmy rovnou pro trh s DVD, vrátil na plátna kin. Bicepsy ale ve filmu ukazuje minimálně.

Tato kniha dnes patří ke klasice. Šestadvacet let stará práce amerického politologa a odborníka na kultury jihovýchodní Asie Benedicta Andersona Představy společenství. Úvahy o původu a šíření nacionalismu nabourala ve své době řadu mýtů, které obklopovaly formování moderních národů.

Hlavní postavy románu Witolda Gombrowicze (1904–1969) Posedlí jedou za odpočinkem, lenošením. Namísto uvolněné prázdninové nálady však ve vlaku panuje křečovitá atmosféra nedůvěry, podezřívání, úzkosti i nevysvětlitelného strachu.

Opera v Česku není populární. Přesto se zájem o toto okouzlující umění lehounce zvedá a lidé se rozhlížejí, co je k vidění a slyšení doma.

Lehký, mírný nebo nadýchaný. Protiklad, jaký nabízí realita a původní význam slova, které nosil v příjmení francouzský slovanofil Louis Léger, bychom hledali jen těžko. Pražská Legerova ulice má dnes k lehkosti opravdu hodně daleko. Denně po ní jen směrem do centra města projede kolem padesáti tisíc aut. Teď se tady ale pokoušejí o změnu: šňůra už dva týdny v části ulice nejezdí ve čtyřech, ale pouze ve třech jízdních pruzích. Omezení po dlouhých tahanicích prosadila radnice Prahy 2, aby ulehčila místním obyvatelům, sužovaným nadměrnými exhalacemi a hlukem.

Dva měsíce nejistoty po neočekávané smrti mladé a zdravé pacientky zatím nezměnily vůbec nic. Jednatřicetiletá žena zemřela letos v únoru na vyhlášené pražské klinice Esthé po operaci, která jí měla zvětšit ňadra. Přestože lékaři tragédii dodnes nevysvětlili, atmosféra v ordinacích plastické chirurgie zůstává na známce „výborná“. Klienti se otázkami po rizicích moc nezabývají. Spíše naopak: poptávka po chirurgickém zkrášlování roste a pumpuje do oboru další a další peníze. A soudě dle západních trendů se směr navzdory krizi nemění.

S každým jarem to začíná znovu a znovu. V největším a nejpopulárnějším českém národním parku se kromě probouzející přírody už dlouhé roky rozpoutávají i celkem vášnivé debaty nad tím, jakým způsobem mají správci Šumavy bojovat s kůrovcem.

Je to, jako by v autobuse svištícím po dálnici náhle chytil volant jeden z účastníků zájezdu a chtěl ho strhnout nečekaným směrem. Řidič i pasažéři by sice rádi jeli dál po dohodnuté trase, ale nový kormidelník usilovně stáčí kola k výpadovce vedoucí někam na východ, do neznáma. Právě takové jsou vyhlídky Česka v době, kdy roste vliv prezidenta Václava Klause. Stále více je zjevné, že hlava státu chce „svou“ zemi strhnout z hlavního evropského proudu.

Na Moravě právě startuje jeden z největších muzejních projektů v dějinách Česka. Ještě před několika dny přitom osud Středoevropského fóra, které podporují vlády několika zemí, závisel na hlasování olomouckých zastupitelů a vůli jednoho místního podnikatele.

V chodbičce stojí několik jízdních kol, po stěnách visí pestrobarevné dresy s podpisy, vidět jsou i momentky rozesmátých tváří šampionů. Jsme v malé západočeské obci Touškov, kde v nenápadném šedivém domě s žaluziemi na zaprášených oknech sídlí firma, která se stala ve svém oboru pojmem. Díky svým vynálezům, inovacím a „kosmickým materiálům“ totiž dokáže vyrobit jedny z nejpevnějších a nejlehčích bicyklových rámů na světě.

Mají vědci právní odpovědnost, pokud jejich vynálezy způsobí nevratné změny v ekosystémech?

Jak definujete hranici mezi regulací jazyka a anarchií? Chápu volání po větší aktivitě v přijímání nových slov do spisovné češtiny, ale ponechat tohle rozhodnutí svobodné vůli lidí?

S nastupujícím jarem se ve sněmovně řeší čistě český fenomén – zahrádkářské kolonie. Poslanci totiž pro zahrádkáře připravují samostatný zákon, který by je měl při provozování jejich koníčku na většinou pronajatých pozemcích lépe ochránit. Statisíce zahrádkářů tak nacházejí zastání v boji za své osady – především mezi komunistickými a sociálnědomkratickými zákonodárci.

Surgutněftěgaz nečekaně ovládla pětinový podíl v maďarské energetice MOL, dosavadním hlavním spojenci ČEZ a zapřisáhlém odpůrci ruských investic v Evropě. O nové hrozbě jsme hovořili s velvyslancem ČR pro energetickou bezpečnost Václavem Bartuškou

Vaše dopisy

V pražském centru napadla trojice mladíků člověka. Napřed mu nadávali, pak po něm házeli dlažební kostky a nakonec ho kopali. Bylo to proto, že měl na hlavě jarmulku. Policie je krátce poté chytila. Během vyšetřování zjistila, že dva z té trojice o den dřív napadli v metru mladíka jen proto, že jim připadal jako punker.

Málokteré jednání politiků bylo někdy sledováno s takovým očekáváním jako jednání G 20 v Londýně. Setkání lídrů ekonomik reprezentujících více než 90 procent světové ekonomiky a téměř dvě třetiny obyvatel v době první globální recese si však takovou pozornost zasloužilo.

Jiřímu Paroubkovi se brzy po vstupu do nejvyšších pater politiky začalo říkat buldozer. Jakkoli tato přezdívka není úplně přesná, skrývá v sobě jednu pravdu. Šéf sociálních demokratů se hodí jen na těžkou práci. Ve chvílích, které si žádají jemnost, rozvahu a střídmost, používá sílu.

Jestli je na světě nějaká opravdu úspěšná mezinárodní instituce, jmenuje se NATO. Nejen že existuje už 60 let, ale do puntíku plní smysl, kvůli kterému byla v roce 1959 založena. Severoatlantická aliance měla chránit demokratický Západ proti totalitnímu Východu ovládanému Ruskem. Úkol splněn, SSSR ani Varšavská smlouva dnes neexistují a do řad NATO se i osmnáct let po jejich rozpadu stále hrnou bývalí ruští vazalové. I u nás v Česku má obliba NATO mezi veřejností stoupající tendenci.

Až se počátkem května sejdou v Praze na pozvání Evropské unie šéfové šesti států (Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Gruzie, Moldavska, Ukrajiny), aby s EU debatovali o rozšířené spolupráci v rámci tzv. východního partnerství, budou jejich úsměvy pro kamery upřímné jen zčásti. Někdo se bude radovat, někomu bude pražský summit spíše lhostejný, zato ukrajinský prezident Viktor Juščenko jen s vypětím sil skryje roztrpčenost, že se jeho země octla zase v jednom pytli s nějakými nýmandy

Eric Holder, ministr spravedlnosti ve vládě prezidenta Obamy, řekl nedávno před Kongresem, že simulované topení je bezpochyby formou mučení. Tento kus selského rozumu může mít překvapivé důsledky: od roku 2001 totiž tuto metodu používala CIA a dopouštěla se tím mučení, což je v USA klasifikováno jako federální zločin. V řadách CIA jsou teď tucty lidí, kteří se v očích amerických zákonů dopustili hrdelního zločinu a na desítky let dopředu se budou obávat, když před jejich domem zastaví neznámé auto.

Autorovi auditu se občas poštěstí mluvit s českými i zahraničními diplomaty. Česká republika slovy nejmenovaného diplomata právě spáchala destrukci svých zahraničněpolitických zájmů na několik let dopředu. Podle jiného provedla mezinárodněpolitické harakiri v přímém přenosu.

Náhlý kolaps americké banky Lehman Brothers na podzim loňského roku šokoval finanční svět a během chvíle se zhroutilo impérium investičních bank, těchto vládců Wall Street. Tehdy se zdálo, že takový otřes přinese rychlou revoluci v architektuře světového finančního systému. Jak je to však dnes, jen o pár měsíců později?

Jak na krizi? Levnějším jídlem! Snížíme daň z přidané hodnoty v restauracích a je to.

Jedním z problémů bohatého člověka je, že nemůže své peníze nechat jen tak zahálet: musí s nimi něco dělat. Pouze málo lidí má dostatečné sebevědomí, aby se do vřavy finančních trhů vrhli sami. Tento problém za ně řeší privátní bankéři – ovšemže za slušný poplatek.

Daňové ráje se nyní stávají terčem regulace globálního finančního kapitalismu, kterou nejhlasitěji prosazují Německo a Francie. Do závěrečného devítistránkového dokumentu ze summitu zemí G 20 v Londýně také Němci a Francouzi prosadili větu, že „éra bankovního tajemství je u konce“.

Mezi maďarskými bankéři v Londýně se vypráví, že když se na počátku 90. let na Západě vedla diskuse o nových středoevropských demokraciích, jejich britští kolegové upozorňovali na to, že Maďarsko by díky své kultuře a mentalitě mohlo jednou dopadnout jako Itálie. Věřili, že lajdáctví, byrokracie a politická fraška jdou ruku v ruce s korupcí, nestabilními vládami a nezájmem voličů.

Bohatí i chudí existovali odjakživa. Přesto si rychlá změna vývoje v osmdesátých letech žádá vysvětlení, stejně jako skutečnost, že nerovnost v některých zemích vzrostla daleko více než v jiných. Existuje zřetelná propast mezi americkým a britským „anglosaským“ modelem a zbytkem světa.

V Brně je jedna kavárna, ve které když jíte dortík, hledí na vás shora pěkně realisticky namalovaní vypasení růžoví čuníci. Dříve, v dobách, kdy lidem záleželo na tom, jak vymalované a vyzdobené mají stropy, tady bývalo řeznictví.

Bojechtiví skřeti vystupující v trilogii Pán prstenů jsou odporná, nesympatická stvoření, která za sebou zanechávají jen zkázu a smrt. Ovšem pokud se za několik málo let ocitnete v hořícím domě, dost možná vám zachrání život.

Žijeme ve společnosti, v níž věda přinesla zevrubné chápání funkcí těla. Molekulární biologie a genetika odkrývají detailní mechanismy života a přinášejí nové možnosti léčby. Ne všichni ale vidí jen světlé stránky moderní medicíny.

Saša Stankov (1984) pracuje jako zdravotní klaun rok, stejnojmenné sdružení u nás působí od roku 2001. Léčbu humorem u nás zavedl Američan Gary Edwards, který lékaře přesvědčil, že nejen díky práškům živ je nemocný člověk. Téměř padesát klaunů rozesměje ročně na čtyřicet tisíc dětí na onkologiích, neurologiích a dalších odděleních.

Je posledním disidentem ve vrcholné politice, umí být žoviální, neformální. Novináři ho mají rádi a dobrá polovina komentátorů českých deníků mu tyká. Od svého přítele Václava Havla to před časem schytal kvůli tomu, že se z něj stal „velký ódéesák“, nicméně právě úspěšný postup po stranickém žebříčku Topolánkovy strany Alexandru Vondrovi pomohl stát se jedním ze strůjců evropské proměny ODS.

Boj o zemské póly začal v režii mimořádně odvážných solitérů, jejichž nesporná sláva měla své limity. Dnešní následovníci táhnou do bílé nicoty ve špičkových bundách s dokonalými spacáky na zádech, jejich počet stoupá, ale přesto zatím ještě nemůže být řeč o drtivé masové turistice. Potíž je spíš v tom, jak dlouho se v „mocné a spravedlivé“ krajině udrží podmínky, kvůli nimž se dodnes na zemské póly vydávají především skuteční dobrodruzi.