Když lidé milují premiéra
Pro obyčejné Turky nicméně zůstává Recep Erdogan nejoblíbenějším a nejcharismatičtějším vůdcem od vlády někdejšího vizionářského premiéra a prezidenta Turguta Özala.
Při nedávném předvolebním mítinku v převážně kurdském městě Van v jihovýchodním Turecku byl Recep Tayyip Erdogan ve svém živlu. Turecký premiér ze sebe chrlil seznam úspěchů své vlády a vykřikoval do tváří jásajícího davu „dvaadvacet základních škol, pět klinik, osmdesát dva kilometrů nových silnic“.
Do 29. března, kdy v celé zemi proběhnou volby do místních orgánů, zbývají jen tři týdny a Recep Erdogan začal svou kampaň sebevědomě. Z většiny předvolebních průzkumů vyplývá, že jeho umírněně islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) své protivníky opět rozdrtí. Sekulární opoziční Republikánská lidová strana (CHP) je natolik zoufalá, že už se ani příliš nezmiňuje o rizicích uplatňování šaríi nebo o nebezpečí kurdského separatismu. Raději se uchýlila k náboru kandidátek, které nosí islámský šátek, a volá po tom, aby byl kurdský Nový rok vyhlášen celostátním svátkem.
Nic z toho asi neudělá na voliče valný dojem a většina z nich také zůstane věrná AKP. Neovlivní to ani politiku premiéra Erdogana. Od doby, kdy byl v roce 2007 pohodlnou většinou zvolen znovu, se podle svých kritiků chová stále autokratičtěji a odklání se od reformního programu, díky němuž AKP v roce 2002 poprvé dostala příležitost sestavit jednobarevnou vládu. Situaci neprospívá ani postoj Evropské unie, která v donekonečna protahovaných jednáních o turecké přihlášce stále váhá, a bere…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
