Donedávna startoval zhruba dvakrát za týden z gruzínského podhůří Kavkazu přísně utajený vrtulník a přetížen bojovníky, zbraněmi, municí i léky směřoval do blízkosti frontové linie. Jeho posádka musela pevně věřit v milost Alláha: za temné noci bylo třeba nenápadně protáhnout stroj skrz horská údolí, opatrně přistát, nabrat raněné i uprchlíky a stejně hazardním způsobem odletět, to vše bez přístrojů nočního vidění. Tyto dobrodružné lety však ukončil postup federální armády, a tak je dnes rušno hlavně podél čečensko-gruzínské hranice. Připomíná to situaci na pákistánsko-afghánském pomezí asi tak před patnácti lety: karavany zbraní a bojovníků putují horskými průsmyky až do míst, kde je čeká bitva s nevěřícími nepřáteli. Oproti Afghánistánu, kde peníze na zbraně poskytl americký Kongres, je ale čečenské úsilí závislé na pomoci ze zemí muslimského světa i zahraniční diaspory.
Šedí vlci přicházejí
Jednu z podob této pomoci líčí časopis The Muslim Magazine. List, který vydávají muslimové z USA (a stěží je tedy můžeme podezřívat z proruského překrucování faktů), popisuje okolnosti příchodu čerstvé várky bojovníků z Afghánistánu. Mudžahedíni, všichni ostřílení válečníci, překonali hranici z Ázerbájdžánu a po kavkazských horách chodili v tradičních turbanech a dlouhých košilích. Když se jich potom reportér zeptal, kdo je sem poslal, dočkal se neurčité odpovědi: "Nikdo, jsme tu dobrovolně, ve jménu islámu… "Islámský svět dokáže být k případům napadení…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
