Válka, kterou líčí Petr Mach v článku „Věčný spor se socialismem“, podle všeho přešla do své guerillové fáze. Mach postupuje způsobem, který případnému oponentovi takřka zabraňuje dostat se k jádru věci - spleť ochranných demagogií je totiž příliš hustá. Machova úvaha stojí na následujícím tvrzení: „Definiční podstatou státu je … uplatňování násilí: za každou aktivitou státu lze snadno vystopovat prvek nedobrovolnosti. " Tato gymnaziální kříženina Klause s Foucaultem jednak nedává smysl (pokud státy mají nějaké podstaty, pak jistě ne "definiční“, pokud je nějaký rys obsažen v definici, pak ho obvykle nemusíme „stopovat“), za druhé zachází vágně s pojmy (nedobrovolnost není totéž co násilí), za třetí demagogicky zaměňuje možnost a skutečnost (ve vztahu k uplatňování násilí), za čtvrté demagogicky opomíjí, proti komu je případné „násilí“ nasměrováno (sankce mohou být obráceny proti samotnému státnímu aparátu - viz např. nový zákon o právu občana na informace). Při takové převaze druhořadé rétoriky nad argumentací nemá příliš cenu pouštět se do podrobné diskuse - zvlášť když nám je Petr Mach později ochoten sugerovat, že v České republice se platí padesátiprocentní daně, že se daňové úlevy týkají především dělníků a podobné lahůdky. Maximálně se lze pousmát formulacím typu „činit morální soud … není nic špatného“ nebo plynulému přechodu od Národního divadla k „národním divadlům“. Machův výtvor by si…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
