30 korun za návštěvu Tálibánu

V pohoršené vřavě, kterou vyvolala sociální demokracie nápadem vyměnit svůj souhlas s misí v Afghánistánu za zrušení poplatků u lékaře, to nikdo nepřipomněl, ale hádky o zahraniční mise české armády zažíváme každý rok. Současný spor mezi vládou a opozicí o posílení naší vojenské účasti pod Hindúkušem znovu ukázal, že o tom, proč je důležité mít svoje vojáky někde na konci světa či kolik by jich tam mělo být, nevládne v Česku vůbec jasno.

Do posledního Američana

Význam těch mužů a žen není v počtu (koneckonců je jich jen pár stovek), ale v tom, co symbolizují. Zahraniční mise české armády jsou podle vojáků a politologů důležité z několika důvodů. Ten první je jasný – děláme to kvůli sobě a vlastní bezpečnosti. Podle této logiky je nutné mít vojáky nejen v rizikových oblastech, s nimiž bezprostředně sousedíme (Balkán), ale i v regionech, které sice nejsou „za humny“, ale odkud naopak hrozí ještě větší nebezpečí.

Tou oblastí je dnes Afghánistán a celý region okolo – proto je prioritou číslo jedna pro Severoatlantickou alianci či odstupujícího i nastupujícího amerického prezidenta. Do afghánské mise, která má v zemi udržet prozápadní demokratickou vládu otřásající se právě pod náporem alkáidovského Tálibánu, poslalo vojáky všech šestadvacet členů Aliance (včetně Islandu či Lucemburska, což jsou státy počtem obyvatel menší než Brno), i nečlenské země…