Právo a odposlech

Systém, který řeší, co je v které zemi zakázané, za co jsou tam lidé posíláni do vězení, platí horentní pokuty nebo jsou nuceni sloužit stovky hodin k bohulibým účelům, přežívá někde i staletí a stojí na hlubokých filozofických základech. V Česku dodnes platný trestní řád, který určuje, co je trestné a jaké tresty za zločiny hrozí, vymysleli komunisté v roce 1961 a ani polistopadové novely nedokázaly změnit jeho podstatu, totiž že právo má především sloužit na ochranu výsad mocných. Od nového trestního řádu – který schválili poslanci před deseti dny – se proto čekal zásadní rozchod s touto koncepcí, zákony, kterými se budou řídit i naši pravnuci.

Skupina zapálených právníků napsala před pěti lety první verzi, která si v kvalitě nezadala se západními předlohami. Poslanci ji však neschválili. Stejní právníci pak před rokem dodali sněmovně novou, trochu změněnou verzi.

Přinesla nový duch, zákony postavené především na ochraně lidského života, zdraví a důstojnosti. Právníci dokázali napsat i dobré paragrafy bojující proti novým ekonomickým zločinům. Nový trestní řád umožňuje i daleko razantnější potrestání jednoho z nejbrutálnějších tuzemských zločinů – obchodu se ženami a jejich sexuálního znevolňování.

Do této struktury se ovšem politickým reprezentantům podařilo vplést paragrafy prokazující, že jim v hlavách stále straší mocenské pojetí práva. Příkladem je zákon, který zakazuje zveřejnit policejní informace získané operativním…