Obrat na české dálnici
Spolu s předsedou brněnského občanského sdružení přivezli do Bruselu dokumentaci k dvěma dálničním okruhům – kolem Prahy a Brna. Pro obě stavby existují dva scénáře. České ministerstvo dopravy přitom v obou případech tlačí na tu dražší variantu krájející vejpůl chráněné přírodní rezervace.
Ani jeden z dvojice mužů, kteří loni devatenáctého února po poledni překročili v nenápadné škodovce česko-německou hranici, netušil, na jak převratnou cestu se vydává. To se pomalu rýsuje až dnes. Dokumenty, které v tom lehce mrazivém dnu auto s pražskou poznávací značkou dovezlo do sídla Evropské komise v Bruselu, strhly lavinu událostí. Tu zatím poslední jsme mohli těsně před Vánoci sledovat všichni: oznámení premiéra, že skončil čas kopání zlata na českých dálnicích. Ale změny jsou na počátku a bouře teprve začíná.
Na vás se čekalo
Posádku české škodovky přivítal v cíli špalír pětadvaceti vysokých potentátů Evropské komise. „Byl to šok, s něčím takovým jsme vůbec nepočítali,“ vzpomíná na loňské dobrodružství Petr Hejl (52), starosta pražské periferie Suchdol. Spolu s předsedou brněnského občanského sdružení přivezli do Bruselu dokumentaci k dvěma dálničním okruhům – kolem Prahy a Brna. Pro obě stavby existují dva scénáře. České ministerstvo dopravy přitom v obou případech tlačí na tu dražší variantu krájející vejpůl chráněné přírodní rezervace. Nejde o zanedbatelné částky. V případě obchvatu kolem Suchdola je rozdíl obou variant osm, u Brna a navazující dálnice dokonce třicet miliard korun.
Na obě stavby mají padnout kromě státních i evropské dotace. Proto také Petr Hejl s Petrem Firbasem do Bruselu jeli – hledat pomoc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
