Jen víc píp

V restauraci pražského hotelu Radisson se právě podává pivní zmrzlina. Chutná po smetaně, trochu po karamelu a hodně po pivu. Ostatně orosená sklenice s přetékající pěnou je na stole na zapití rovněž, je to Pardubický Porter, tmavá, hustá, sladově nasládlá devatenáctka s deseti procenty alkoholu.

Na první pohled trochu divoká kombinace vybízející trakt trávicí ke vzpouře. Ve skutečnosti ale pokus prominentního pražského šéfkuchaře nabídnout hostům něco z české pivní rozmanitosti. Turisté totiž většinou vědí, že jsou v „zemi piva“, ale neochutnají tu nic jiného než stále stejný půllitr s plzní. Přitom pivo má už i v Česku nejrůznější podoby – vyrábějí se tu na čtyři stovky pivních značek, které si hledají cestu do výčepů i vyšších pater gastronomie.

Černé místo portského

Americký novinář Evan Rail toho o „české pivní kultuře“ slyšel dost. Inspirovala ho natolik, že sepsal pivního průvodce Good Beer Guide. K jeho překvapení jej ale v hospodách a restauracích po celém Česku čekaly vlastně pořád tytéž značky: Gambrinus, Staropramen, Budvar, Radegast.

Stejně tak ho zarazilo, že ve vyšším kulinářství se pivo skoro nevyskytuje. „Všichni rádoby gurmáni v Česku pijí víno. Tahle země má dobrá vína, ale piva má přece skvělá,“ diví se Rail.

Toto zjištění ho vedlo k tomu, že se podílel na sestavení…