Stejně všechno zmizí

Vzděláním je antropolog a psychonalytik, v posledních letech se Belgičan Patrick Declerck (1953) stal i spisovatelem. Po publikaci o bezdomovcích Ztroskotanci (2001) vydal na podobné téma pamflet Přišla nová krev (2005). Jeho nejnovější román Sokrates v noci (2008) vypráví o účtování muže, jemuž lékaři našli nádor na mozku. Částečně autobiografický námět tu Declerckovi umožňuje do krutě aktuální krajnosti dovést tematiku již dříve vydaného souboru povídek, který nyní vychází česky pod názvem Tábor Radostné vědy.

Poslední chvilka nad hrobem

Ztroskotanci, kteří Declercka proslavili, vznikli na základě patnáctileté zkušenosti psychiatra pracujícího s pařížskými bezdomovci. Cenná kniha působí trochu nesourodě: v první části sleduje osudy různých ztracených existencí a propojuje je s osobním příběhem autora, doplňuje autentickými dokumenty. V druhé části pak nabývá esejistické povahy, postuluje řádně podložené vědecké hypotézy. Declerck polemizuje s předsudky sociologie a psychiatrie ohledně bezdomovců, nabízí nový pohled na problém desocializace a nevhodné a plané pokusy o integraci.

Už tato Declerckova první kniha překvapila skromným a upřímným přístupem k problematice i k lidem. Na druhé straně šokovala krutostí přímého konstatování všech okolností života lidí z okraje společnosti. A to jsou nápadné atributy i obou následujících titulů, souboru povídek a…