Arbitráž nemohla pochopit, co se tu dělo

V době, kdy zkrachovala IPB, by podobné rozhodnutí nikdo neočekával, vždyť banka skončila v obrovské ztrátě a musela být na ni vyhlášena nucená správa. Londýnská arbitráž teď přesto rozhodla, že Česká republika musí zaplatit majiteli IPB, japonské Nomuře, skoro čtyřmiliardové odškodné. Jak je to možné, když už dnes víme, že stát musel zaplatit za ztráty způsobené bankou více než sto miliard korun?

Podle rozhodnutí londýnské arbitráže má český stát zaplatit japonské Nomuře 3,7 miliardy korun jako náhradu škod po vyhlášení nucené správy v IPB v roce 2000. Případ není po těch letech vůbec přehledný. Vždyť banka skončila i zásluhou Nomury ve stopadesátimiliardové ztrátě. Jak máme odškodnění chápat?

Obávám se, že mám stejnou otázku. Ale ta teoretická rekonstrukce sumy je taková: arbitráž dospěla k rozhodnutím, že Česká republika byla zavázána IPB pomoci stejně jako pomohla předtím České spořitelně a Komerční bance oddlužením před prodejem zahraničním investorům. Myslím, že arbitráž nevzala v úvahu, že v těchto případech byl stát majoritním vlastníkem bank, kdežto v případě IPB ne. Ta cena 3,7 miliardy korun je spočítaná tak: kdyby byl stát pomohl oddlužit tehdy IPB, jak to udělal třeba v případě spořitelny, tak by IPB měla dnes nějakou hodnotu – podle arbitráže 34 miliard korun. A z toho po složitých odpočtech vyšla soudcům nakonec ztráta, kterou podle…