Malířka opravdových žen

V kraji to není obvyklé: hned čtyři z šesti posledních laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého byly ženy. Soutěž, která hodnotí to nejlepší ze současného výtvarného umění, vysílá v tomto ohledu do Česka důležitou zprávu: alespoň v téhle profesi tu panuje jistá genderová vyrovnanost, kdy vás před odborníky nelimituje, že jste se narodily jako zástupkyně pohlaví nazývaného přezíravým přívlastkem „slabé“.

Výtvarnici Miladě Marešové (1901–1987) a jejím kolegyním za první republiky se o něčem podobném ani nesnilo. Být umělkyní bylo v masarykovské demokracii mimořádnou profesí podobnou práci v cirkusu nebo na zaoceánském parníku. Talentovaná Marešová posléze skončila ve škatulce pozapomenutých postav minulého století. Nyní ji z ní na světlo vytáhla kunsthistorička Martina Pachmanová. Jí připravená výstava v Moravské galerii a doprovodná publikace nabízí mnohem víc než jen pozoruhodný příběh Milady Marešové.

Tvrdohlavý otec

Při pohledu na životopis Františka Mareše je s podivem, co všechno jeho dcera Milada dokázala. Pro respektovaného fyziologa, filozofa a rektora Karlovy univerzity byla v rodině jedna věc předem daná: ženy patří do domácnosti, kde mají pečovat o blaho svých dětí a svých živitelů. U emancipované dcery však nakonec projevil mnohem menší tvrdohlavost než při sporech s T. G. Masarykem o pravost Rukopisů (Mareš byl přesvědčen o…