2008/19

Spisovatel Arnošt Lustig mi kdysi řekl, že má ve zvyku při každém setkání v duchu hádat, jak by se asi ten člověk choval v Osvětimi. Já mám naopak ve zvyku hádat, kteří z dnešních lidí – kdyby žili o pár generací dříve – by Židy a Romy posílali do Osvětimi na smrt.

Anketa.

Události příštího týdne

Politici vnímají tajné služby hlavně jako nástroj k upevnění své moci, nikoli jako prostředek k ochraně bezpečnosti země. To je jedna z tezí, kterou naznačuje rozhovor s bývalým šéfem rozvědky Karlem Randákem.

Kdyby se vedla hitparáda o nejméně populární normu mezi politiky a úředníky, nepochybně by se na předních příčkách dlouhodobě držela ta o zadávání veřejných zakázek.

Poprvé v dějinách Spolkové republiky převezme vládu některé spolkové země koalice složená z bývalých úhlavních nepřátel CDU a Zelených. Dopady tohoto spojení mohou být ještě zajímavé.

Už už se zdálo, že vláda padá na nos, když přispěchal Jiří Paroubek a pomohl jí opět na nohy.

Chtěl bych psát o vzdělání, ale začnu dvěma epizodami z dějin studené války.

Normální lidé na mnoha místech světa touží slyšet, že volby byly free and fair, svobodné a spravedlivé.

Oskar Lafontaine není nějaký bezvýznamný extremista. Naopak, momentálně je tento 64letý fyzik jedním z nejúspěšnějších německých politiků. Už zhruba rok stojí spolu s Lotharem Biskym v čele strany Levice (Die Linke).

Nejdříve to vypadalo téměř jako znovuzrození. Přesně před rokem zvolilo 53 % Francouzů v ostře sledovaných volbách a za nebývalé účasti voličů prezidentem Nicolase Sarkozyho.

Piráti jsou i na počátku 21. století stálou hrozbou světových moří. Vyhlédnuté lodě dnes napadají na rychlých moderních člunech vyzbrojeni raketomety, granáty a kalašnikovy, komunikují spolu satelitními mobilními telefony a své oběti vyhledávají pomocí navigátorů GPS.

Nejsilnější evropská výzva k obezřetnosti nad zelenou novinkou v motorech přišla ze sousedního Německa, platícího dodnes za evropského tahouna v podpoře biopaliv.

Právě v době, kdy je všude plno nových španělských ministryň, stojí za to připomenout, že Česko se vydává úplně opačným směrem. Počty žen v tuzemské politice se vytrvale snižují.

Lidé si kvůli tomu brali hromadně jednodenní dovolené a hodiny čekali v dlouhých frontách na Pražský hrad. Na konci je nečekala šance na výhru pohádkové sumy, setkání s celebritou ani výhodný nákup. Celou námahu podstupovali kvůli pár vteřinám stráveným pohledem na kus kovu posázeného barevnými kameny.

Ten kraj jako by k Česku ani nepatřil. Z jihu je od zbytku státu odříznutý hradbou Jeseníků, a když je hodně sněhu, chleba se sem vozí traktorem. Cestou z Čech je tak lepší přejet hranici už u Náchoda a vzít to kus Polskem.

Mez „dovoleného“ Národní strana ohmatává různými veřejnými deklaracemi o nadřazenosti křesťanské Evropy či vykreslováním příslušníků menšin a jiných etnik jako lidí zanášejících do řad spořádaných občanů choroby, násilí a zločin.

Schopnost sebekritiky nepatří k vlastnostem, kterými se čeští politici vyznačují právě nejvíc.

Její členové obsadili kótu 718 v Brdech, tedy místo, kde má stát radar americké protiraketové obrany. Proč se vlastně hnutí známé v Česku spíš kvůli zápolení s producenty toxických látek a jadernou energetikou pustilo na tenký led politiky? „Česko se díky radaru ocitlo na světové bezpečnostní scéně a my chceme vtáhnout do debaty relevantní informace,“ říká šéf české pobočky Jiří Tutter.

Text antidiskriminačního zákona má soukromoprávní charakter. Mezi soukromoprávní delikty je řazeno i např. sexuální obtěžování? Neměla by se změnit povaha sankcí těchto sexuálních deliktů, ale obecně i některých dalších způsobů diskriminace na veřejnoprávní (pokuta místo vyrovnání, v případě extrémů i odnětí svobody)?

V roce 2002 byla na frekventované dálnici A 13 Overschie v blízkosti Rotterdamu experimentálně snížena maximální povolená rychlost na 80 km za hodinu.

V závěrečné větě článku píšete, že Česku by neúspěch zákona o odškodnění církví „přinesl během několika let také proměnu na
v Evropě zcela kuriózní prostor, kde se platí ze státního rozpočtu provoz Svědků Jehovových, místních muslimů nebo třeba hnutí Hare Krišna“.

„Když na trať spadne strom nebo tam probíhají stavební práce, není to chyba drah,“ míní Kateřina Nohavová. Krajský úřad zatím žádnou pokutu za zpoždění neudělil.

Lezli přes ploty a dostali se tak nejen do novinových zpráv, ale i do výtvarných kronik. Stalo se tak totiž na Berlínském bienále, kde si čtyřicítka občanů brněnské čtvrti Líšeň nejdřív postavila kopie svých vlastních plotů a pak přes ně za přihlížení diváků přelézala ke svému sousedovi.

Jak dokázal Fritzl skrýt své tajemství před sousedy, vlastní manželkou a i před sociálními pracovníky, kteří rodinu kvůli adoptovaným dětem několikrát navštívili? Kolik podobných tajemství skrývají rakouské domácnosti?

Klíčová fotografická dvojice 90. let vstupuje po dlouhé pauze znovu na scénu. Vystavuje snímky strašidelné umělecké výzdoby Evropského parlamentu v Bruselu.

Třiašedesáté výročí konce druhé světové války oslavuje Nova po svém: vedle válečných dobrodružství holoubka Valianta a dobrého vojáka Švejka nasadila i snímky o lyžařských výkonech mimořádně extrémního primáta či o potížích sestry v akci.

Nejslavnější západoafrický hráč na loutnu kora (21 strun!), známý z nahrávek s Ali Farka Tourém, Ry Cooderem, Björk a Damonem Albarnem, hraje tentokrát sólově. Je to čisté, uklidňující, nezápadní. Popové publikum ocení, že si uprostřed hraní vzpomene na song od The Good, The Bad And The Queen.

Komiks Alois Nebel

Je všeobecně považován za nejdůležitějšího rockového producenta posledních dvaceti let, pracoval na zásadních deskách Pixies, PJ Harvey nebo Nirvany. Přesto má Steve Albini (1962) raději, když se mu říká obyčejně: zvukový technik.

Velké výstavy někdy vyprávějí příběhy přinejmenším stejně zajímavé, jako jsou exponáty. Expozice Moc a přátelství v berlínském muzeu Martin-Gropius-Bau dokumentuje politický a rodinný svazek mezi Romanovci a Hohenzollerny v letech 1800 až 1860.

Lidé mají rádi příběhy. Rádi si je čtou a ještě radši se na ně dívají. Na tomhle principu je založen celý úspěch tvorby Gregoryho Crewdsona (1962), brooklynského rodáka, jehož fotografie visí v pražské Galerii Rudolfinum.

U takové knihy se člověk musí ptát, komu je vlastně určená. Neromům, aby se něco dozvěděli o Romech? Romům, aby se něco dozvěděli sami o sobě? Odborníkům na romskou kulturu a zasvěceným nadšencům? Nejspíš těm posledním.

Markýz de Sade. Jen málo postavám 18. století se dostalo takové pozornosti jako jemu. Surrealistům učaroval svým libertinstvím, postmodernistům svým myšlením, šílenstvím a předjímáním soudobé společnosti, milovníkům senzací zase svou výstředností a pověstí, která jej provázela.

Knižní novinky

O únoru 1948 u nás po roce 1989 nevyšlo mnoho knih. Václav Veber (1931), autor té nejnovější, je emeritním docentem ústavu světových dějin na Filozofické fakultě UK v Praze.

Pro každého, kdo čekal velkou kulturní akci, to byl zdrcující dojem. Alespoň na první pohled. Na veletrhu Svět knihy na pražském Výstavišti byla minulý víkend atmosféra jako na Matějské pouti či v zoologické zahradě. Vydýchaný vzduch, nedělní davy lidí s dětmi.

Zdivočelí psi potrhali stádo ovcí u Domažlic. Na kopcích opět hořely ohně čarodějnic. Ministr kultury Václav Jehlička vystoupil na poutní vrch Křemešník. Po desetidenní výstavě odnesla vládní delegace zpět do úkrytu ve Svatováclavské kapli Chrámu svatého Víta korunovační klenoty.

Co připravujeme do příštích čísel.

Protože jsi z polobolševický rodiny, řekl mi Honza a ve mně by se krve nedořezal. Židobolševický by bylo trefnější, napadlo mě, ale to by Honza nikdy neřekl. O Židy navíc vůbec nešlo.

Respitní byty slouží rodičům jako odlehčení od náročné péče o jejich potomka s autismem.

Ten příběh se odehrál nedaleko Massachusetts, ale docela se podobá známému českému filmu Kladivo na čarodějnice. Respektive – asi tak do poloviny.

V centru všeobecné pozornosti se octly dvě různé události spojené s Vladimirem Putinem. Absolutně různé. K jedné z těch událostí ještě nedošlo a není známo, zda dojde. Jenže o neexistujících událostech lidé debatují často živěji než o těch, co se udály. Mluvíme pochopitelně o tom, že se Putin postavil do čela strany Jednotné Rusko a že se chystá... oženit!

Že prý teď všichni pracujeme pro Tesco. Nebo přinejmenším ti, kteří využijí jeho nových samoobslužných pokladen. Stejně jako už delší dobu pracujeme pro banky, letecké společnosti, videopůjčovny a další firmy, kde se obsluhujeme sami.

Historie milánských přehlídek sahá až do roku 1940, a jak rostla prestiž italského designu, také veletrh budoval svou pověst, aby se postupně stal hlavní světovou událostí nábytkářského průmyslu.

Můj kamarád T. a já na hlaváku rychle sedáme na první vlak a jedeme směr Beroun. Bez lístků, ty jsme nestihli koupit. Zkusíme jet načerno, až kam to půjde. Výlety naslepo jsou tak dobrodružné.

V roce 2005 měli naši zemědělci závažný problém – co dělat s nečekanými přebytky obilí. Od té doby však většina potravinářských komodit zdražila skoro na dvojnásobek, což se za poslední rok projevilo růstem maloobchodních cen přibližně o 20 %.

Jupiterův měsíc Europa lákal astronomy už v první polovině 20. století. Odrážel totiž v pozemských dalekohledech sluneční světlo takovým způsobem, jako by byl obří sněhovou koulí. Když v roce 1979 proletěly kolem Europy americké sondy Voyager 1 a 2, ukázalo se, že dřívější představy nebyly daleko od skutečnosti: povrch tohoto měsíce pokrývá led.

„Fotografií jsou všude miliony,“ uvědomuje si Ondřej Přibyl (1978). Ví, o čem mluví: před dvěma lety fotografii vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliérech Pavla Štechy a Ivana Pinkavy, dnes na škole působí jako doktorand.

Rozhovor se odehrával pár metrů od pražského hotelu Savoy, kde se rozehrála jedna z nejkontroverznějších zpravodajských akcí od listopadu 1989.

Zemědělský zázrak proměnil zemi s 85 miliony obyvatel, která byla kdysi sotva schopna uživit sama sebe, v jednoho z nejdůležitějších dodavatelů zemědělských produktů na světě.