1. „Zásadně nejsem proti zavedení poplatků u lékaře, zajímalo by mne ale, jak je s poplatky nakládáno (čemu konkrétně pomohou), jak jsou evidovány a jak je případně tato evidence kontrolována.“

Pavel Čejka, Praha

2. „Proč pacienti musejí znovu platit poplatek, pokud musejí k lékaři opětovně kvůli lékařskému pochybení? Setkal jsem se nedávno s jedním konkrétním případem v jedné renomované pražské nemocnici, kde po banální operaci kýly se objevil masivní hematom. Při propouštění pacienta se sice lékař za nemocnici omluvil, ale následné doléčení již pacient řešil na svůj účet.“

Rudolf Hofmeister

Ptali jsme se tiskového odboru ministerstva zdravotnictví (MZ), vycházeli jsme i z dalších otevřených zdrojů:

AD 1

Regulační poplatky podle MZ zůstávají v peněžence toho, kdo je vybírá. Musí z nich ovšem odvést daň. Jak celý výběr probíhá? Lékaři v ordinaci zapíší výběr regulačního poplatku do zdravotnické dokumentace a nahlásí jej spolu s kódem vyšetření zdravotní pojišťovně pacienta. Tyto cifry pak pojišťovna zanese do svých záznamů, takže má přehled o tom, jestli už pacient dosáhl limitu 5000 korun za rok. Pojišťovna má povinnost kontrolovat správnost vybírání poplatků a jejich evidenci. Každý platící pojištěnec má právo na to, aby mu do limitu byly započteny doplatky na léky, poplatky ve výši 30 korun za návštěvu u lékaře, poplatky ve výši 30 korun za výdej léku. Dosud se na poplatcích vybralo 1,3 miliardy korun.

Julínkův úřad předpokládá, že tyto peníze by měly jít na zlepšení zdravotní péče a poskytovaných služeb či vybavení nemocnic. Není to vždy pravda. Některé špitály poplatky rozpouštějí do provozních nákladů (teplo, energie). Jiné však skutečně kupují nová lůžka či se snaží zlepšit nemocniční stravu. Praktičtí lékaři uvádějí, že příliš nemají co na zlepšení péče využívat, protože jejich příjmy z poplatků jsou zanedbatelné (řádově tisícové položky). Celkově se podle ministerských statistik z počátku roku zatím daří naplňovat základní cíle poplatků, tedy omezit plýtvání.

AD 2

Poplatek se vrací především v případě, že lékař výkon neudělal. Když zákrok proběhl, musí pacient zaplatit, a teprve potom věc dál řešit. „Postupujte stejně jako při reklamaci bot,“ říká mluvčí MZ Tomáš Cikrt. Pokud si pacient myslí, že ho lékař špatně ošetřil, má podle zákona o veřejném zdravotním pojištění právo podat návrh na přezkoumání buď řediteli dotčeného zdravotnického zařízení, nebo se obrátit na příslušný orgán státní správy (příslušný krajský úřad podle místa provozování zdravotnického zařízení), který ho zaregistroval. Krajský úřad podanou stížnost přešetří a v případě, že vzniknou pochybnosti, jestli lékař dodržel správný postup, nebo došlo k ublížení na zdraví, může ustavit tzv. územní znaleckou komisi. Vše závisí na zvážení úřadu – na ustavení komise nemá stěžovatel právní nárok.

V případě, že by k údajnému pochybení došlo ve státním zdravotnickém zařízení, je pacient oprávněn k šetření stížnosti. MZ může k případu ustavit ústřední znaleckou komisi, která správnost zdravotní péče přezkoumá. Došlo-li k ublížení na zdraví, předá výsledky policii. Lidé mají i možnost obrátit se na zdravotní pojišťovnu, kde jsou zaregistrováni, zvlášť odmítne-li zdravotnický pracovník (lékař) provést zdravotní výkon spadající do hrazené péče. Stěžovatel může i sám podat trestní oznámení u orgánu činného v trestním řízení, nebo jít občanskoprávní cestou (podat civilní žalobu na náhradu škody). Celou záležitost je také nutné nahlásit řediteli nemocnice. „Samozřejmě se může stát, že další instance stížnosti nevyhoví. Medicína není všemocná, když něco nedopadne dobře, nemusí to být vinou lékaře,“ říká Tomáš Cikrt.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte