Tajemství svatého psa

Jean-Claude Schmitt (1946) měl štěstí, které historika potká jen jednou za život. Na základě krátkých mravoučných pojednání dominikána Štěpána z Bourbonu ze 13. století se mu podařilo vypátrat příběh plný rituálů, pověrečných praktik a prastarých kultů, jež měly navrátit nemocným dětem ztracené zdraví a vyrvat je z moci ďábla. Popsal ho v knize Svatý chrt.

Venkované, které Štěpán coby kněz zpovídal, mu vyprávěli, že v lyonské diecézi nosí ženy nemocné děti k jistému svatému Guinefortovi. A protože Štěpán tohoto světce neznal, začal se po něm pídit. Dospěl k hrůznému zjištění. Oním světcem nebyl žádný raně křesťanský mučedník, nýbrž pes.

Faunové a démoni

Svatý Guinefort údajně zachránil dítě hradního pána před hadem, který je chtěl uštknout. Když se pán s ženou vrátili domů, uviděli kolem kolébky tratoliště krve a lekli si, že pes dítě zabil. V návalu zoufalství jej zabili a hodili do studny. Když pak zjistili svůj omyl, zasázeli kolem psího hrobu na památku stromy. Brzy potom, co pánův hrad zanikl, začaly na „svaté místo“ přicházet ženy z blízkého okolí se svými nemocnými dětmi.

Za pomoci jedné staré ženy, čarodějnice, pak churavé děti převlékaly a přehazovaly si je mezi stromy, podrobily je zkoušce ohněm a nechávaly je napospas faunům a démonům ve víře, že jestli jim zdravé děti nějaká zlá moc vyměnila za nemocné, teď jim…