Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial

Editorial

Prezident Václav Klaus sice v pátek složil slib na dalších pět let, ale události, které provázely jeho volbu, zůstaly trčet v krku české společnosti jako rybí kost.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Prezident Václav Klaus sice v pátek složil slib na dalších pět let, ale události, které provázely jeho volbu, zůstaly trčet v krku české společnosti jako rybí kost. Jednou z nich je – slovy premiéra Mirka Topolánka – „neuvěřitelné zneužití tajné služby v politickém boji“, které vyústilo ve slavný televizní klip ze setkání pánů Miroslava Šloufa a prezidentského kancléře Jiřího Weigla v hotelu Savoy a posléze, možná už jen jako důsledek kouzla nechtěného, ve veřejnou volbu prezidenta. Po několika týdnech to vypadá tak, že politici by tuto kost raději spolkli a uvrhli v zapomnění, ale protože skandály by neměly být promlčeny, Jaroslav Spurný se podíval, ve kterých krcích uvízla (str. 16–18).

Zatímco úroveň české politiky klesá pod tíhou nevyřešených kauz, úroveň české společnosti – měřeno vztahem k postiženým lidem – stoupá. A to navzdory evropské kritice používání „klecových lůžek“. Z reportáže Anneke Hudalla (str. 36–41) sice vyplývá, že v dnešním Německu má třeba autista Marco větší šanci prožít snesitelnější život než česká dvojčata Martin a Honza, ale i u nás už roste počet ústavů, v nichž se personál snaží myslet na duši svých pacientů.

Dalším důkazem české vyspělosti je velkolepý projekt filmového festivalu Jeden svět, jehož ředitel Igor Blažević v rozhovoru s Markem Švehlou (str. 42–45) říká, že smyslem festivalu není nadělat z lidí aktivisty za lidská práva, ale „emocionálně je vykolejit, aby se stávali akčnějšími“.

Ačkoli to někdy vypadá, že dnešní svět se aktivisty jen hemží a ve snaze chránit lidská práva mají poměrně jasno, s jejich zápalem pro ochranu života divokých zvířat je to složitější. Týdeník The Economist (str. 26–28) sice uznává, že „trhy nejspíš nevyřeší každý problém“, neboť ty nemají důvod zachraňovat například sněžného levhart, ale přesto považuje za pravděpodobné, že „tržní mechanismy se stanou užitečnými prostředky k dosažení morálních cílů“ i v případě ochrany světové divočiny. Tento text vás možná emocionálně vykolejí, nicméně je důležité ho číst, neboť problém nespočívá v samotných zvířatech, ale v lidech, přesněji pytlácích. A ti se, bohužel, chovají tržně.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].