Oko nemocného organismu
Otázka, kterou dnes nelze obejít, zní: Proč hned po druhé světové válce, kdy se začalo pracovat na projektu sjednocené Evropy, se o společném kulturním a hodnotovém systému skoro vůbec nehovořilo?
Současná snaha o sjednocení Evropy není historicky prvním pokusem, lidé se o něco takového pokoušeli již dvakrát: poprvé od 12. století, kdy se sjednocujícím prvkem stalo křesťanství. Podruhé k tomu došlo v 18. století v době osvícenství, kdy Evropu začal spojovat racionalismus.
Oba předešlé pokusy byly založeny na společně respektovaných hodnotách. Otázka, kterou dnes nelze obejít, tedy zní: Proč hned po druhé světové válce, kdy se začalo pracovat na třetím projektu sjednocené Evropy, se o společném kulturním a hodnotovém systému skoro vůbec nehovořilo?
První, kdo se bezprostředně po válce zmínil o možnosti založení Spojených států evropských, byl sir Winston Churchill. Jeho výzva, která by nutně vedla k definování společných hodnot, však nebyla vyslyšena. Po válce bylo těžké hovořit o evropských hodnotách, protože Adolf Hitler zdiskreditoval všechny pojmy, s nimiž by se dalo pracovat („nová Evropa“, „nový evropský řád“). Jeho protibolševické tažení se uskutečňovalo pod praporem fašizující se „sjednocené“ Evropy.
Druhý důvod, proč to nešlo, bylo špatné svědomí koloniálních mocností. V koloniích se vše zaštiťovalo jménem evropské civilizační mise. Především levice a zastánci liberálního středu po válce z těchto příčin myšlenku společných evropských hodnot příliš nevítali.
Pravice trvala na křesťanských hodnotách, zakladatelé Evropského…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 89 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
