Druhá zima v Kašmíru

V Kašmíru už jsou pastviny opět plné dobytka. Nedávný Íd (muslimská obdoba Vánoc) měl opět slavnostní nádech a na ulicích už vidíme smějící se tváře. Ve městech vládne čilý ruch, prodavači se snaží upoutat na svůj krámek neuvěřitelně kýčovitými ozdobami a výlohy jsou přeplněné novým zbožím.

Na první pohled nepoznáme, že před rokem a půl zemětřesení o síle 6,8 Richterovy škály zdevastovalo hlavně pákistánskou část Kašmíru a zanechalo 75 tisíc mrtvých. Teprve po důkladnější prohlídce objevíme za spravenými obchůdky ruiny a neodklizené sutiny ze spadlých domů. Jak se s katastrofou vyrovnali místní obyvatelé a jaké výzvy jim přinesla?

Kráva nás živí

Hajátovi vzalo zemětřesení vše, co potřeboval k životu. Dům, dobytek, blízkou školu pro děti a kus zemědělské půdy, která skončila spolu s utrženým svahem hluboko v rokli. Přesto patří k těm šťastnějším. Ani on, ani jeho žena, ani jedno z jeho deseti dětí nepřišli o život.

První zima byla pro něj bojem o přežití. V jednom stanu, který dostal od humanitární organizace, a v jednom narychlo stlučeném přístřešku z vlnitého plechu ji přečkal plně odkázaný na potravinovou pomoc. Potraviny a nezbytné materiály byly distribuovány pákistánskou armádou, Červeným křížem a nevládními organizacemi. Peníze přišly skrze agentury OSN, přes dary pákistánské vládě i přímo od nevládních organizací – z jejich vlastních zdrojů i veřejných…