Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Z kraje

Jeďte do hor

Stačil jeden chybný krok a Jiřímu Jiroudkovi se už ve dvaceti úplně převrátila budoucnost.

2007-2219-mobr-08AR462007NAHLED.jpg • Autor: Respekt
2007-2219-mobr-08AR462007NAHLED.jpg • Autor: Respekt
Fotografie: Vzhůru cestou necestou. (Jiří Jiroudek) - Autor: Matěj Stránský • Autor: Respekt
Fotografie: Vzhůru cestou necestou. (Jiří Jiroudek) - Autor: Matěj Stránský • Autor: Respekt

Vhodných cest je míň, ale najdou se.Stačil jeden chybný krok a Jiřímu Jiroudkovi se už ve dvaceti úplně převrátila budoucnost. Jedné noci v létě roku 1970 se vracel z vycházky do kasáren, podcenil můstek bez zábradlí a po pádu zůstal ležet s dvěma rozdrcenými obratli. Liberecký rodák a vášnivý horolezec skončil na vozíku bez naděje na to, že se někdy uzdraví. Pro mladíka zvyklého trávit víkendy ve skalách to byla docela rána. Dlouho to vypadalo, že své zamilované hory už uvidí jenom z dálky. Jenomže na konci osmdesátých let kývl na nabídku kamarádů horolezců a vydal se s jejich pomocí na výlet do nitra Jizerských hor. Tam mu došlo, že po místních asfaltkách může s trochou zručnosti putovat každý vozíčkář. A odtud už byl jenom kousek k nápadu rozdat tipy na sjízdné horské cesty i ostatním.

Tady je můj tip

V mapách hor a skalních měst rozkládajících se nedaleko Liberce dnes člověk najde u turistických tras i informaci, jestli jsou sjízdné i pro vozíčkáře. Všechny trasy prozkoumal právě Jiří Jiroudek. Do map dostal své informace díky kontaktům na ředitele tehdejší liberecké Geodézie Ivana Kříže.„Stačí vzít běžné turistické mapy, projet jednotlivé trasy a je to,“ vysvětluje svou strategii. „Vytvářet nějaké extra mapy je podle mého proti myšlence integrace postižených do normální společnosti.“ V Jizerských horách sice místní vozíčkářské sdružení trasy prozkoumané Jiřím Jiroudkem opatřilo zvláštním značením, ale on sám by něco takového nedělal. „V horách už je těch značek beztak moc. Lidé se v tom přestávají orientovat,“ říká. Jeho strategie má ještě jeden typ adresátů: cesty sjízdné pro vozíčkáře využívají i rodiny s malými dětmi v kočárku. „Vždycky mě potěší, když někomu zdravému poradím pěkný výlet,“ směje se Jiroudek. I když má na svém kontě několik výkonnostních rekordů (na vozíku zdolal Sněžku a za dva dny objel nonstop Bodamské jezero), při trasování šla jeho síla stranou. Cesty se vybíraly tak, aby je zvládl každý vozíčkář se zdravýma rukama. A protože pracoval ve firmě, která prodávala i vozíky na elektrický pohon, dovede odhadnout sjízdnost i pro ně. „Elektrické vozíky při cestě z kopce na písčitém povrchu začnou klouzat jako sáňky,“ popisuje jejich problém. „Vhodných cest je tedy míň, ale najdou se.“

Kromě Jizerských hor zmapoval Jiří Jiroudek i Lužické hory, Žitavské hory, Český ráj a Česko-saské Švýcarsko. Tedy místa, kam se v pohodě dostane z Liberce za den autem. Do dalších hor už se však nechystá. „Nemá cenu, abych to projížděl tam, kde nejsem doma. To můžou udělat jiní. Vozíčkářů je v Česku dost,“ vzkazuje svým pokračovatelům. „Už na to nemám léta.“ Otec dvou dospělých dcer (které po smrti manželky vychovával několik let sám) teď pracuje v informačním centru Českých drah na nádraží v Liberci. A vyráží jen na pohodové výlety. „Za den ujedu maximálně dvacet kilometrů. Kochám se přírodou a nikam se neženu.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].