Šluknovský ráj to na pohled

„Téma Sudet nebylo po revoluci v českém filmu pořádně zpracované. Když už byla nějaká reflexe, tak probíhala podle pohodlného mustru: dříve tu stály baráky, a podívejte, jak je to teď zpustlé,“ vysvětluje zaníceně nad kávou a koblihou Martin Dušek (1978). Je jedním ze dvou režisérů snímku Poustevna, das ist Paradies, který se po uvedení v Karlových Varech podruhé představí veřejnosti tento týden na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Film při-bližující osudy obyvatel obce utopené v hlubokých lesích Šluknovského výběžku se dívá na česko-německé pohraničí jinak. Jako na kraj, kde sice dávají lišky dobrou noc, ale v němž to začíná vřít jako v tavicím kotlíku subkultur a národností.

Čeští usedlíci se v Dolní Poustevně potkávají s vietnamskými obchodníky, jejichž levné oblečení či cigarety skupují ve velkém němečtí sousedé. Kolorit místa dotvářejí skupinky mentálně handicapovaných, kteří se pokoušejí postavit na vlastní nohy v rámci zdejšího chráněného bydlení, nebo romantičtí ekofarmáři, pro něž je loukami posetá krajina ideálním místem. „Lidi tu ale nic nespojuje. A to je hlavní téma našeho filmu: nežijí spolu, ale vedle sebe,“ upozorňuje druhá polovina autorské dvojice Ondřej Provazník (1978).

Mrtvo však v Sudetech není. Název filmu svou hláškou poskytl rozvedený nezaměstnaný padesátník Volker. Do…