0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
29. 9. 20073 minuty

Volání hlavy státu

Je prezidentura sinekura pro úspěšné, nebo vysloužilé politiky?

 
Autor: Respekt
Autor: Respekt

Alexander Tomský

(1947) je konzervativní filozof. Vystudoval na přelomu šedesátých a sedmdesátých let London School of Economics. Posléze přednášel politologii v ústavu Keston College. Po návratu do Čech se stal ředitelem vydavatelství Academia a následně nakladatelství Národního divadla.

↓ INZERCE

Je prezidentura sinekura pro úspěšné, nebo vysloužilé politiky? Opravdu nevíme, jaké kvality má mít prezident? Nebo to snad nevědí jenom politici?

Prezident nemá být politik. Člověk trénovaný budováním strany a vlády není z prezidentského kvádru. Nadstranickost a symbolika prezidentské role je evidentní. Reprezentuje stát navenek i dovnitř. S tím navenek to jde snadněji. Stačí kultivovanost a protokolární chování, jelikož reprezentuje nejen sebe, ale svůj stát. Umí mluvit, umí anglicky, má politický a kulturní rozhled.

S reprezentací dovnitř, vůči národu, už to tak snadné není. Zde je na místě žádat osobnost! Reprezentuje majestát státní moci. Moci nepříjemné – omezujících zákonů, nepříjemných daní, trestajícího pendreku. Má proto vyzařovat i tu druhou učitelskou kvalitu moci. Její moudrou, laskavou a chápající tvář. Jako by svou osobností říkal: navzdory všemu svinstvu a zločinům politiky, navzdory všemu pletichaření politiků, navzdory strašnému nezbytí moci existují ušlechtilé věci, na které můžou být národ i lidstvo hrdé! V tomhle je prezident jako monarcha, tak trochu podobný pomníku. Je však z masa a kostí, a proto má být z něho cítit i souznění s lidskou přirozeností a touhou po ušlechtilém a ctnostném životě. Prezident musí být v dobrém populista (a tak trochu i demagog).

Náhodní prezidenti

Dějiny však s prezidentským pomníkem zacloumaly. Havla vynesla nahoru jeho perzekuce a statečnost, umělecký věhlas a nálada převratu. Klaus vyhrál o vlas díky silné stranické bázi a rozhádané opozici. Oba prezidenti jsou náhodou svého zvolení atypičtí. Havel reprezentoval spíš lidstvo než národ a svým vágním kazatelstvím kdekoho rozčílil, Klaus zase reprezentuje spíš sebe než lidstvo, o národ se snaží, ale proklamovaná podpora plýtvání a hrozivého znečišťování prostředí mu nepřísluší. Jde totiž o evidentní neřesti.

V politických půtkách se ozývá, že osobnosti buď nemáme nebo neznáme či nepotřebujeme! Samozřejmě, že máme, samozřejmě, že jsou neznámé, a samozřejmě, že nejsou v politice. Co by tam proboha dělaly? V politice jsou bohužel jen ti, kteří tam být chtějí, a právě proto tam být nemají. Stačil by však jediný televizní prezidentský projev osobnosti a okamžitě bychom ji znali lépe než většinu poslanců.

I volená reprezentace vytváří oligarchii. Navzdory stranickosti se považuje za klub, za profesionály, za souputníky politické kariéry, za ty, kteří umí oblafnout demokracii a dokážou si v případě pádu navzájem pomoci k jiné lukrativní sinekuře. Tahle společnost nesnáší vetřelce (Fischer,Karásek,Fischerová), ba ani pomyšlení, že by prezidentem měl být někdo mimo tuto oligarchii.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].