Až naše děti prasknou
Jak je to s obsahem tuku
V uvedeném článku mě překvapil údaj o obsahu tuku v hovězím bifteku. Je pravda, že divoce žijící zvířata mají ve svalovině nižší obsah tuku, ale 36 % v hovězím bifteku není v žádném případě možné. To je hodnota pro tučné vepřové maso. Podle našich tabulek má hovězí svíčková 7,4 % tuku. Obsah tuku se zvýší opečením na tuku a ztrátou vody při tepelné úpravě (ta se ztratila i při úpravě pračlověkem), ale na 36 % nikdy. I v amerických tabulkách se obsah pohybuje v libovém hovězím do 10 %. Měla bych i výhrady k informacím týkajícím se školního stravování, např. že po bílkovinách se tloustne. K obezitě přispívá především vysoký příjem tuku a cukru.
Jana Dostálová,
Vysoká škola chemicko-technologická
Radikálně nová autorita
Pro biologa nic šokujícího
„Největší omyl v dějinách biologie!“ „Biologové, styďte se!“ „Nové léky na neléčitelné nemoci!!!“ Trochu mi to připomíná palcové titulky k článkům v Blesku. I text se stylově blíží novinám, co se jediné dají číst v neděli.
Objev RNA interference je opravdový průlom v molekulární biologii, proto si zasloužil Nobelovu cenu, ale pro biologa se nejedná o nic extrémně šokujícího, co by předtím alespoň netušil. O tom, že molekula RNA je v buňce nepostradatelná, zařizuje přepis genů do proteinů, katalyzuje některé reakce a je součástí ribozomů (tedy oněch „továren“ na výrobu bílkovin), se vědělo dost dávno. O reverzní transkriptáze (protein přepisující informaci z RNA do DNA – například z viru HIV) víme dost dlouho, abychom si mohli být jisti, že ono dogma molekulární biologie DNA – RNA – protein má určité výjimky. Nevím tedy, proč bychom se měli stydět. Výzkum DNA je stejně přínosný jako zkoumání jakýchkoli jiných molekul v buňce. Buňka je příliš komplexní, abychom mohli tvrdit, že zrovna tahle molekula bude nadřazenější, a bude tedy vydávat rozkazy. Nemáme v buňkách molekulu prezidenta a předsedy vlády, celé to funguje na principu vzájemné kooperace, je to obrovský propojený mechanismus.
Výzkum RNA nikdy nebyl zanedbáván. Kdyby byl, asi těžko bychom dnes mohli studovat organismy pomocí RNAi. Důležité je vědět, proč se většina vědců přikloní spíš ke studiu DNA. Protože stále je to molekula, která nese základní genetickou informaci buňky. Návod, jak bude buňka fungovat. Teprve pak nastupuje RNA a celou tuto informaci přeloží do proteinů a reguluje jejich funkci (ale rozhodně si v ní nedělá bůhvíco). Žádný článek v The Economist mě nepřesvědčí, že čtyři roky mé práce na DNA jsou k zahození, že jakmile je na světě nový objev (který není zas až tak nový…), mám všechno zahodit a přestavět laborku. Uděláme z „hloupého Honzy“ RNA krále a dáme mu ne půlku, ale celé své království.
RNA taky nevysvětluje, proč C. elegans, octomilka a člověk, ač mají stejný počet genů, vypadají úplně jinak. Opravdu záleží jenom na počtu genů, a ne na jejich obsahu? Ale jděte.
Z celého článku mám podivný pocit. Jako by si někdo přečetl pár stránek z nejprestižnějšího vědeckého časopisu a aniž by věděl, o čem vlastně mluví, je volně převyprávěl. Trochu mě rozčiluje, že se v poslední době stává módní, aby se ekonom (nedej bože ekonom – politik) pletl do oborů, kterým pokud možno ani trochu nerozumí, radil vědcům, jak vlastně mají pracovat a jestli mají vůbec pravdu. Nechte to raději na nás.
Radka Jungová
Oprava
V tématu minulého čísla „Až naše děti prasknou“ jsme nesprávně uvedli popisek pod fotografií. Za chybu se omlouváme a uvádíme na pravou míru – popisek měl správně znít: „Jak se to dělá? Především si musíte říct – já jsem důležitá, já musím být šťastná. A pak pro to něco udělat. (Radmila Podhráská s kolegyněmi ze cvičení)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
