2007-7-mobr-04A.gif
2007–7-mobr-04A.gif • Autor: Respekt

2007-7-vobr-04A.jpg
Fotografie: Finové jsou pryč, sebevědomí narostlo. (Alena Kološová a bojovníci Za zdravé Lešensko loni v létě) • Autor: Respekt

Tak jsme přišli o investici 8,5 miliardy korun a bez práce bude 900 lidí, povzdychly si zdejší agentury nad informací, že finská firma Nokian Tyres vycouvala ze záměru postavit v podhůří Beskyd obří pneumatikárnu. Finům vůbec investování v Česku muselo zhořknout, protože krátce předtím jiný severský gigant, papírna Myllykoski, sbalil kufry s tím, že odchází do Německa. Bilance podobně hrozivá: údajná ztráta třinácti miliard a 250 pracovních míst.

Obě firmy zdůvodnily bouchnutí dveřmi prudkým odporem místních lidí a údajnými průtahy při jednání na úřadech. Podle šéfa Myllykoski Sverre Norrgarda získá firma v Německu stavební povolení za tři měsíce, v Česku by to trvalo sedmkrát déle. Znamená to, že zdejší ekologové jsou ještě bojovnější a úspěšnější než jejich kolegové v Německu, schopní si při transportu jaderného odpadu lehat na koleje? Nebo tady snad úřední šiml a komplikované zákony zahánějí investory dál na západ?

Mluv a nezívej

V první řadě je třeba říct, že z téměř sedmi set projektů vyjednaných zatím vládní agenturou CzechInvest jsou tyhle finské první dva, které nevyšly. U obou panovaly značné pochybnosti nad ekologickými dopady jejich provozu, protože se měly stavět v oblasti zastavěné už řadou jiných pořádných znečišťovatelů.

K jásotu nad odchodem pneumatikárny mají jistě daleko bývalí zástupci radnice, kteří na průmyslové zóně chtěli ukázat, jak jim leží na srdci blaho místních. Pokud ovšem měl být příslib pracovních míst klíčem k udržení funkce, pak se zlomil v zámku: v loňských podzimních volbách „profinské“ vedení radnice Valašského Meziříčí padlo. Zhluboka si naopak vydechli ti z místních, kterým vadilo, že nejenom nikdo neřeší jejich rostoucí zdravotní problémy z exhalací, ale dokonce jim chce ještě další zdroj kouře a jedů přidat.

Důvody odchodu Finů také nejsou tak jednoznačné, jak tvrdí jejich zástupci. Je pravda, že stavební řízení bude pro Myllykoski u západních sousedů daleko kratší. Může za to ovšem výhradně fakt, že tam firma na rozdíl od České republiky nechce stavět továrnu od základů, ale přičlení ji k už existujícímu závodu. Když před časem stejný finský producent zkoušel vybudovat v Německu továrnu „na zelené louce“, táhlo se povolovací řízení tři roky, aniž by bylo uzavřeno!

Nokian Tyres zase kula dvě želízka v ohni: zatímco v České republice žádala o povolení na úřadech, nedaleko ruského Petrohradu dokončovala továrnu jinou. Lidé z firmy Cheming, která Finům pomáhala získat v Česku povolení ke stavbě, poukazují na to, že s tím, jak se blížilo otevření fabriky v Rusku, chladl zájem Nokianu o investici ve Valašském Meziříčí. Ruský provoz pak Finové skutečně otevřeli koncem loňského listopadu a podle znalců je pravděpodobné, že Nokian tím svoje expanzivní ambice naplnil a o další investici nebude usilovat – tomu by nasvědčovalo i to, že neoznámil, kam se z Česka hodlá přesunout.

Přesto mají stížnosti Finů na zdejší komplikovaný systém schvalování reálný základ. V Česku sice platí v těchto případech podobné zákony jako v celé Evropské unii, ale jejich naplňování je daleko složitější a víc záleží na libovůli úředníků. „Když se projednávají dopady na životní prostředí (EIA), nerozhoduje ministerstvo životního prostředí transparentně. Nikdy nevíme, jaké podklady bude chtít. Stává se, že když se jim projekt prostě nelíbí, celý proces se snaží protahovat, požadují další dodatkové informace a doplňkové studie a tím ho leckdy pohřbí,“ říká ředitel společnosti Cheming Martin Slabý, i když ministerstvo trvá na tom, že dodržuje všechny zákonné předpisy.

Podle Slabého navíc finští investoři kroutili hlavou nad razantním odporem místních, když stejní lidé předtím „odzívli“ vznik průmyslové zóny, a Valašské Meziříčí do ní pak vložilo miliardy. „V Německu nebo ve Francii se vedou vášnivé diskuse, když se rozhoduje o územním plánu. Jakmile se ale plán schválí a investor se od takto nastavených mantinelů neodchýlí, jde všechno daleko rychleji,“ říká Slabý. A to je možná jádro problému: valašskomeziříčská radnice se totiž při přípravě územního plánu na místní neohlížela a ti vůbec netušili, že do něčeho takového můžou mluvit. Dnes je díky novým zkušenostem všechno jinak.

Dýchejte zhluboka – a všichni

Lidem žijícím kolem průmyslové zóny narostlo sebevědomí. Nejvýraznější postava zdejšího odporu – Alena Kološová – založila občanské sdružení Za zdravé Lešensko, které by mělo pro začátek lidi podněcovat k získávání informací. „Svoláme kulatý stůl na téma, jak okolní průmysl zatěžuje zdraví lidí. Místní se báli jít na obec s jakýmkoli problémem, tak jim chceme říkat, jaká mají práva v oblasti životního prostředí. Anebo uděláme anketu o pachovém zatížení,“ popisuje Alena Kološová.

Je pravda, že zastupitelstvo Lešné, které stavbu podporovalo, zůstalo beze změn i po komunálních volbách, ale bude teď mít daleko odvážnější oponenty. Tím spíš, že se vynořily nové informace o dopadech provozů továrny DEZA na životní prostředí. Lešenští sice musejí stejně jako dřív ze zahrad utíkat do domů a zavírat okna před mraky z chemičky, ale už o nich vědí víc než v létě, totiž že páchnou po síře nebo hořkých mandlích. Podle údajů z veřejně přístupného registru nejnebezpečnějších továren drží DEZA první příčku v množství vypouštěných rakovinotvorných látek. A společnost Ekologický právní servis už zadala svému odborníkovi studii, která vypočítá, jaká rizika hrozí, když budou lidé dýchat tyto látky rok, dva nebo pět let. Studie se právě dokončuje a s těmito čísly chce EPS na zastupitelstvo ve Valašském Meziříčí.

Mezi výhrady kritiků patřilo i to, že dosavadní měření nebezpečných látek v ovzduší byla nedostatečná. Většinou je radnice předem ohlásila, takže se na ně mohla DEZA připravit, a pak se prováděla několik kilometrů od nejvíce zasažených území. To chce současné vedení změnit. Starosta Jiří Částečka se dohodl se svým kolegou z Lešné, že se tentokrát bude měřit neustále a přímo v okolí chemičky, což dohromady s výsledky studie Ekologického právního servisu dá přesný obrázek nebezpečných látek ve vzduchu. S ním pak radnice půjde za majitelem továrny, jímž je chemický magnát Andrej Babiš.

A průmyslová zóna? Není přece jen starostovi líto ztráty pracovních míst? „Myslím, že velcí investoři nejsou pro takové zóny vhodní,“ říká Částečka. „Když se položí, jako Phillips v Hranicích na Moravě, tak nám udělají velkou díru v zaměstnanosti.“

Starosta chce proto zónu rozdělit na menší díly a pustit tam místní „prověřené podnikatele zaměstnávající maximálně sto lidí“. Část zóny zůstane i tak připravena pro většího investora. Mluví se o dodavateli dílů pro firmu Hyundai v Nošovicích, ale i tady prý město bude obezřetné, co se týče dopadů na životní prostředí. „Do toho výběru v každém případě budou vtaženi občané z okolí, pozveme je na jednání s firmami,“ říká starosta Částečka. „Jde hlavně o naše obyvatele. V těch provozech budou pracovat desítky lidí, ale vzduch potom budou dýchat všichni.“


Jsou vítězství občanských iniciativ správná? Nejsou naopak brzdou? Sdělte nám své zkušenosti na www.respekt.cz.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte