Mezi rudoarmejci a esesáky

Západní a východní odboj? V Česku ideologizace těch či oněch bojovníků za svobodu opadla po listopadu 1989. V Lotyšsku, okupovaném zprvu Sověty, pak Němci a posléze opět Sověty, kde Stalina považují za nepřítele stejného kalibru jako Hitlera, šedesát let staré nevraživosti trvají – a navíc představují žhavé téma. Lotyšský boj za svobodu se odehrával celý na východní frontě, aktéři boje se ovšem činili na obou jejích stranách, takže, chtě nechtě, pomáhali buď nacistům, nebo komunistům. To je jádro sporů o veterány v 2,5milionové zemi, kde třetinu populace představují etničtí Rusové. Ke kterým veteránům se hlásit a ke kterým ne? Společnost lotyšských „národních vojínů“, složená většinou z bývalých vojáků německé armády, má kolem 800 členů, Asociace vojáků protihitlerovské koalice, nástupce sovětské Společnosti veteránů války, čítá něco kolem 3000 osob.

Hon na sovětské partyzány

Ruská média uvádějí, že před několika lety lotyšské úřady „vyhlásily sovětským veteránům válku“. Mediálně nejsledovanější případ „nacistické štvanice“ je spojen se jménem 80letého Vasilije Kononova. Válečný hrdina ze sovětských časů byl obviněn, že se v roce 1944 ve vesnici Mazne Bati podílel na vraždě devíti civilistů, mezi nimiž byly tři ženy (jedna dokonce těhotná). Kononov vysvětluje, proč je postříleli a upálili: byli to kolaboranti, aktivně spolupracovali s hitlerovci a právě měli za sebou účast na zákeřném přepadu sovětských…