Ve hvězdách

V úterý 7. února uběhne sto let od narození Aisin Gioro Pchu-iho, posledního císaře Číny. Jeho životní příběh ukazuje jako na dlani dějiny Číny první poloviny 20. století: bezmocná dynastie uzavřená do intrik a předsudků, vítězství revoluce, systematický import „nové kultury“ ze Západu, občanská válka, tlak západních mocností, boj o přežití proti japonské okupaci, vítězství Mao Ce-tunga a vznik komunistické Číny.

Malý Pchu-i byl na trůn dosazen jako tříletý poté, co byl jeho předchůdce nejspíš otráven. O tři roky později, po vyhlášení republiky, abdikoval. Zpočátku žil v paláci uprostřed Pekingu, obklopen dvořany, kteří jej dál vychovávali jako Syna nebes. Studium konfuciánských spisů rozšířil o studium angličtiny a dalších moderních vědomostí pod vedením Reginalda Johnsona, diplomata a zřejmě i agenta britského impéria. Začal si říkat Henry Pchu-i, ale dál žil zavřený za zdmi Zakázaného města, které nesměl coby posvátná osoba opustit a kde jej také podle tradice oženili se dvěma mladičkými dívkami. Roku 1924 generál Feng Jü-siang obsadil Peking a Pchu-iho z paláce vyhnal. Excísař se krátce nato uchýlil do bezpečí japonské koncese v Tiencinu. Zde spřádal sny o návratu na dračí trůn s pomocí západních zbraní a s podporou silného Japonska. Možná, že tyto sny spřádali hlavně jeho poradci, protože Pchu-i se zajímal zejména o vymoženosti velkoměstského života v západním stylu.

Na prahu…