0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Zahraničí3. 12. 20063 minuty

Rozpačité NATO

Summit NATO v Rize dopadl trochu překvapivě. Očekávaná hromová manifestace jednoty, kterou měla Aliance vyslat směrem k Afghánistánu, vyzněla spíše jako rozpačité zakňourání.

Fotografie: I s Mladićem a Karadžićem. - Autor: Globe Media/Reuters • Autor: Globe Media /  Reuters
Fotografie: I s Mladićem a Karadžićem. - Autor: Globe Media/Reuters • Autor: Globe Media / Reuters

Summit NATO v Rize dopadl trochu překvapivě. Očekávaná hromová manifestace jednoty, kterou měla Aliance vyslat směrem k Afghánistánu, vyzněla spíše jako rozpačité zakňourání. Naopak vstřícné gesto směrem ke kandidátským zemím na Balkáně, nejvíce k Srbsku, bylo překvapivě silné.

Neochota jednotlivých států vyslat své vojáky do ostrých střetů s bojovníky Tálibánu na jihu a východě Afghánistánu trvá. Aliance má pod svým velením v zemi 32 tisíc vojáků, ale jen Kanaďané, Američané, Britové, Nizozemci a Australané (ti ale nejsou členy NATO, stejně jako pod velení Aliance nespadá Američany řízená operace Trvalá svoboda, jejíž součástí byla i česká Jednotka speciálních sil) čelí nejtvrdším útokům islamistů. Ostatní země společenství vyslaly jednotky svázané celou řadou omezení, jež jim v praxi zabraňují zúčastnit se otevřených bojových akcí. Před summitem velení NATO odhadovalo, že disponuje zhruba 85 % potřebné vojenské síly. Po summitu jsme na 90 %.

Pětiprocentní navýšení jednotek NATO umožnila z větší části právě ochota několika menších zemí vzdát se ve výjimečných situacích některých omezení. Vrchní velitel NATO má díky tomu k dispozici 2500 vojáků, jimž národní regule nesvazují ruce tolik jako dříve, rozhodující země jako Německo, Španělsko nebo Francie však na svých pravidlech nadále trvají. Za jejich postojem jsou jak praktické okolnosti výcviku a výzbroje, tak politické motivy – vstup vojáků na horká bitevní pole by hrozil většími ztrátami na životech a ty by vlády velmi obtížně obhajovaly před domácí veřejností.

Zcela opačně vyznělo prohlášení Aliance směrem k Balkánu. NATO dalo poměrně jasně najevo Chorvatsku, Makedonii a Albánii, že je v roce 2008 oficiálně pozve do svých řad. To je konkrétnější příslib, než jaký se od této schůzky očekával. Skutečným překvapením ale byla nabídka Srbsku k účasti na programu Partnerství pro mír. Spolupráci s Bělehradem až dosud blokoval požadavek vydat k tribunálu v Haagu válečné zločince Ratka Mladiće a Radovana Karadžiće. Aliance nyní od tohoto požadavku ustoupila.

Důvodem kroku jsou lednové srbské volby, na něž naváže zpráva zvláštního zmocněnce OSN Martti Ahtisaariho o budoucím statutu Kosova. Svět se chystá na vyhlášení nezávislosti této srbské provincie a členské země NATO dělají vše pro to, aby situace na Balkáně zůstala pod kontrolou (v Kosovu mají své jednotky).

Krok Aliance má podpořit a povzbudit prozápadní politické síly v Srbsku a otevřít prostor pro vyjednávání, pokud OSN skutečně doporučí vyhlášení nezávislosti Kosova. V situaci, kdy EU zcela otevřeně zvažuje zmrazení dalšího rozšiřování, se pro západobalkánské země NATO stává jedinou reálnou cestou do sjednocené Evropy.

Kromě Srbska dostaly pozvánku k programu Partnerství pro mír i Černá Hora a Bosna. NATO ale zároveň přehodnocuje význam Partnerství. Jamie Shea, alianční ředitel pro plánování, během nedávné konference v Praze upozorňoval, že program již napříště nelze automaticky považovat za „čekárnu na členství“.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].