Hledej koně, na kterém sedíš

Nový dokument Ivana Vojnára ukazuje, že Čechy něco silně trápí, ale nedokáží to pojmenovat.

Za patnáct let filmové režie vytvořil Ivan Vojnár (1942) obsáhlý katalog podivínů. Některé si vymyslel, jiné pozoroval jako dokumentarista. Objekty jeho zájmu žily jako bezdomovci v prázdných vlacích, nebo měly slavná jména, ale vždycky u nich šlo o stejnou otázku: Je možné najít soulad mezi individuálními potřebami lidské duše a moderní civilizací? „Člověk zpravidla hledá koně, na kterém jede,“ prohodí kdosi v jeho dokumentu Krajina s ohněm z roku 1992. A právě o vztah mezi stavem společnosti a nitrem jedince jde i v novém Vojnárově filmu Rozpomínání, který ČT 2 odvysílá tento čtvrtek večer.

Snímek má zvláštní setrvačnost, takže na něj musíme myslet ještě dlouho po skončení posledního záběru. Syrová anketa, ve které padají v podstatě banální odpovědi, a kde se neobjeví nic, co bychom neznali, má složitou vnitřní strukturu a vytváří mnohovrstevný obraz o tom, „jací jsou Češi“. Poselství dokumentu je spíš poetické než sociologické: zdejší společnost je zároveň líná, úspěšná, bezcitná i vřelá, ale vždycky neschopná jakékoli sebereflexe.

Co je to štěstí?

Mrazivé pražské předjaří. Ulice, školy, vlaky, kavárny, nemocnice, diskotéky, nákupní centra. Pacienti, děti, zbohatlíci, imigranti, penzisté, nevidomá studentka islámu, prostitutky, muž po amputaci. Lidé všeho věku odpovídají na dokumentaristovy otázky: Co je…