Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Christophe je novinář z týdeníku Le Point. Sedíme spolu v jedné pařížské kavárně. Za velkými okny rušný bulvár a hebce medové světlo zapadajícího podzimního slunce.
Ty nejlepší knihy pro tento týden.
Televizní tipy pro tento týden.
Ty nejlepší výstavy pro tento týden.
Kulturní tip pro tento týden.
Od třicetidenní války Izraele s Libanonem utekly jen dva měsíce. Přesto už stačili v Haifě, vzdálené pouhých pětadvacet kilometrů od libanonské hranice, uspořádat Mezinárodní filmový festival (7.–14. 10.).
O Alanu Hollinghurstovi (1954) se v literárních kruzích dlouho mluvilo s vysokým uznáním, na pronikavý úspěch si ale musel počkat až do svých padesátin: předloni s románem Linie krásy porazil všechny favority britského klání a získal vytouženou Booker Prize.
Kolik máme divadel či souborů, které se mohou pyšnit neustálým věnčením vavříny, a to nejen na našem území? Žalostně málo. Jednou z nemnoha výjimek je Farma v jeskyni, skupina okolo režiséra Viliama Dočolomanského, která letos slavila úspěch například na festivalu v Edinburghu, kde dostala cenu britského deníku The Herald.
Informací o konfliktu v Iráku máme z televize dost. Ale jak vypadá válka opravdu? Sežeňte si film The War Tapes, který natočili přímo její aktéři.
Kdo si vybavuje krátkou popovou kariéru Juliana Lennona, nejspíš se staví skepticky k jakýmkoli dalším vstupům Johnových ratolestí na hudební scénu.
Rozhovor s kubánskou punkovou kapelou.
Neexistuje jasná hranice mezi rozhodnutím proti dítěti (nesmí se narodit kvůli nadprůměrnému riziku nemoci) a pro dítě (narodí se, protože má dobré geny).
Minulost, která nechce minout. Dvacet let stará slova německého historika Ernsta Nolteho výstižně charakterizují i černé okamžiky tureckých dějin; masakr Arménů v osmanské říši, první z velkých zvěrstev 20. století. Nová vlna zájmu o tehdejší události se ve světě zvedla poté, co letošní Nobelovu cenu za literaturu získal turecký spisovatel Orhan Pamuk.
V Etiopii jako by se v koncentrované podobě projevovaly všechny významné problémy, kterými „trpí“ celý africký kontinent. Země patří k vůbec nejchudším státům naší planety a je ohrožována periodicky se opakujícími hladomory.
Jak se uživit migrací? Takovou otázku si podle obecně sdílených představ kladou hlavně převaděči. Čísla zveřejněná v OSN na bázi údajů Světové banky za rok 2004 ale nabízejí mnohem racionálnější závěry i určitá překvapení.
Kde se stala chyba? A jak z ní ven? Pro další účast v Iráku je třeba vytyčit méně ambiciózní cíle. Právě o nich se teď rozhoduje v USA i Velké Británii.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe, ač se zprvu zdálo, že všechno běží jako na drátku. Rozjetá prezidentská kampaň, náskok před soupeřem podle průzkumů desítky procent – favorit Inácio Lula da Silva měl klidné spaní.
Condoleezza Riceová vyrazila do Asie hledat spojence proti jadernému Pchjongjangu. Na domácí scéně USA se ale hraje jiná partie. Komu korejská krize pomůže více?
„Tenhle barák je nereformovatelný,“ touto citací šéfa zpravodajství Československé televize Petra Krula začínal před patnácti lety zajímavý článek o tehdejší ČST.
Test severokorejské jaderné bomby rozechvěl zřejmě každý kout světa, kam se ta zpráva donesla. S velkým napětím pak pozorovatelé čekali, jak zareagují mocnosti, a zejména OSN. Podle některých naprosto selhala. A o tom je i následující debata.
Český výrobce letadel se bude prodávat, zájem ale vzbuzuje něco jiného než samotné výrobky.
Gruzínský příběh posledních desetiletí nemá v rámci postkomunistického světa obdoby. Jedna z nejpříjemnějších republik Sovětského svazu dodávala tradičně zbytku státu elitní lidi a elitní vína.
Česko zažilo po mnoha stránkách výjimečné volby: největší účast, drtivý úspěch jedné strany a jednobarevné vlády ve velkých městech.
Už deset dnů žije celé Česko v dobrodružném televizním seriálu. Tajnými nahrávkami TV Nova zahájený skandál kolem bývalého premiérského tajemníka Zdeňka Doležela vyvolává kromě vášnivých politických hádek i docela obyčejný lidský strach.
Říká si Klaun a rvačky už pověsil hřebík – má ženu, děti a třicítku na krku. Ale Slavii je věrný dál a v partě tvrdých fotbalových fanoušků zvaných ultras se cítí stále jako doma. Koneckonců strávil s nimi patnáct let života.
Jsou dvě ráno, do pravidelného zvuku vrtule zavěšené v stropu jen sem tam zazní vyrušený pták, cikády už dávno utichly, po těle mi stékají krůpěje potu, dám si sprchu, v noci snad už poslední.
Nebylo to tak, že Silja nechtěla. Naopak – skutečně se těšila. „To víš, že půjdu o víkendu volit,“ hlásila minulé pondělí. Už několik let žije německá novinářka v České republice. Mluví plynně česky, platí tady daně a pojištění, její dvouletá dcera chodí do pražské školky.
Představte si, že ráno otevřete noviny a přivítá vás titulek Žid okradl souseda. Udělalo se vám mdlo ze vzpomínky na goebbelsovské Německo?
Politická reprezentace maďarské menšiny zůstala osamocena, protože slovenští politici, koaliční i opoziční, začali s nacionalistou Jánem Slotou soupeřit o to, kdo je lepší slovenský vlastenec.
Situace v Iráku se zdá stále horší a řešení je v nedohlednu. Přišel čas, kdy je třeba odepsat plány na demokracii a přistoupit na vládu silné ruky?
Před 115 lety se narodil prototyp diktátora, jaké v dnešní Latinské Americe už nenajdeme – ryze prowashingtonský antikomunista brutálního ražení. Rafael Leónidas Trujillo stále připomíná, jak vypadal kontinent ještě před málo desítkami let.
Topolánkova strana vyhrála o víkendu vše, co vyhrát mohla, a je jednoznačně vůdčí silou české politiky. Nabízí se tedy dvě otázky: kdy bude evidentně nejpopulárnější politická strana také vládnout a jak tahle „modrá šance“ Česko promění.