0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře22. 10. 20065 minut

Friedmanova irácká hádanka

Situace v Iráku se zdá stále horší a řešení je v nedohlednu. Přišel čas, kdy je třeba odepsat plány na demokracii a přistoupit na vládu silné ruky?

Situace v Iráku se zdá stále horší a řešení je v nedohlednu. Přišel čas, kdy je třeba odepsat plány na demokracii a přistoupit na vládu silné ruky?

Před čtyřmi roky si komentátor The New York Times Thomas Friedman položil otázku: Je Irák takový, jaký je, protože mu vládne krutý diktátor Saddám Husajn, nebo je Saddám Husajn takový, jaký je, protože vládne roztříštěnému Iráku? To bylo půl roku před spojeneckým útokem a následným zhroucením Saddámova režimu. Americký novinář tehdy upozorňoval, že kdo si je příliš jistý svou odpovědí, nemůže zemi dobře znát. George Bush a Tony Blair, dva hlavní vůdci protisaddámovské koalice, ale zjevně měli jasno – je to diktátor, kdo šlape Iráčanům po štěstí, a až zmizí ze scény, Irák rozkvete.

Dnes by tedy měla mít v proměněné pouštní zemi zapuštěny mělké, ale stabilní kořeny demokracie západního střihu. Svobodný Irák měl sloužit jako příklad pro ostatní země regionu, ovládané autoritativními a totalitními režimy. V ideálním případě se měla nesvoboda na Blízkém východě kácet nezadržitelně jako kostky domina – podobně jako tomu bylo v roce 1989 u nás ve střední Evropě. Nově nabytá svoboda pak měla obměkčit srdce obyvatel oblasti, dosud až příliš snadno planoucí pro lumpy typu Usámy bin Ládina, kteří všechnu mizerii života v zemích, jako jsou Sýrie či Egypt, házejí jednoznačně na hlavu ropychtivým pokrytcům ze Západu podporujícím zkorumpované režimy.

Pěkná představa, v praxi z ní ale mnoho…

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc