O fundamentální stabilitě země se člověk hodně poučí podle toho, jak reaguje na krizi. Třeba Mexiko: v létě se tam konaly prezidentské volby, jež vyvolaly situaci, která se proměnila v lítou politickou přestřelku. Když byl konzervativní kandidát Felipe Calderón prohlášen za vítěze s náskokem necelého 1 % hlasů, jeho populistický vyzývatel Andrés Manuel López Obrador pohotově prohlásil, že šlo o podvod. Během uplynulých dvou měsíců tisíce nejvášnivějších příznivců Lópeze Obradora proměnily Zócalo, ústřední náměstí hlavního města Mexika, ve faktické moře stanů – gravitační centrum opozice vůči oficiálnímu výsledku.
Desítky opozičních zákonodárců 1. září předvedly v mexickém parlamentu podívanou pro hlavní vysílací čas televizí, když obsadily řečnický stupínek, takže odcházejícímu prezidentu Vicentu Foxovi znemožnili, aby osobně přednesl svou poslední řeč o stavu země. Čtyři dny nato nejvyšší mexický soud pro otázky voleb prohlásil, že se Fox do voleb nevhodně vměšoval, ale znovu jednoznačně potvrdil Calderónovo vítězství. López Obrador přislíbil, že bude mařit Calderónův výkon funkce od chvíle, kdy 1. prosince převezme prezidentský úřad.
Obdobné volební neshody se vyskytly ve Spojených státech v roce 2000 a na Ukrajině v roce 2004. V důsledku vyhrocených prezidentských voleb velká část voličů v každé ze zemí zpochybňovala legitimitu výsledku. K požadavkům na přepočítávání hlasů byly…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
