0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Scéna14. 10. 20063 minuty

Mimochodem

„Přísahám, že jsem ten prošlý pas někde ztratila,“ prohlásila jsem na Obecním úřadě. Paní se chápavě usmála, vydala mi nový doklad a dala mi podepsat prohlášení.

Astronaut
Autor fotografie: Pavel Reisenauer
Autor: Respekt
Autor fotografie: Pavel Reisenauer
Autor fotografie: Pavel Reisenauer Autor: Respekt

„Přísahám, že jsem ten prošlý pas někde ztratila,“ prohlásila jsem na Obecním úřadě. Paní se chápavě usmála, vydala mi nový doklad a dala mi podepsat prohlášení. Bylo jí jasné, že lžu a že nejsem první: v propadlém pase mám totiž platné americké vízum, a proto si ho chci nechat. Teoreticky ho můžu předložit při vstupu do USA. Prakticky ovšem riskuji nepříjemnosti a vrácení, protože v Česku dva pasy mít nesmím. Jsou dobrodruzi, kteří to risknou. Jenže mně se nakonec nechce ani riskovat, ani znovu žádat, předkládat daňové přiznání a dávat záruky, že v Americe nezůstanu. Tak se na to platné vízum občas podívám, vzpomínám na New York a je mi upřímně líto blednoucích českých sympatií vůči USA.

↓ INZERCE

Byly doby, kdy každý chtěl být Američan, přestože tam nikdy nebyl. Generace Čechů trávily večery s Hlasem Ameriky a Svobodnou Evropou a s tím, že Amerika má mnoho podob, si hlavu nelámaly: Reagan, Frank Zappa, Ginsberg a Woody Allen, to všechno dohromady byl jediný sen o svobodě. Až do roku 2001 to tak zůstalo, jelikož získat vízum většinou nebyl problém. A pak, před invazí do Iráku, jsem potkala mladičké demonstranty kráčející k americké ambasádě. V čele nesli nápis: Pryč s americkým imperialismem! Ten rudý transparent jsem si pamatovala z prvomájových průvodů, i ptala jsem se: „Děti, kde jste ho našly?“Ale nikdo mi neodpověděl a napadlo mě tedy, že jim ho někdo dal. Jejich světonázor mohla upravit jediná věc: cesta do Ameriky a pochopení, jak obrovskou mentální energii přes všechny problémy Amerika představuje. Jenže už na první pohled bylo jasné, že nikdo z nich by nesplnil vízová kritéria. V té době udílení víz silně přituhlo a během dalších tří let jsme se změnili i my: bohatnoucí Češi získali sebevědomí, už se nemíní ve frontách doprošovat, zda někam smějí, a nechce se jim ani odhalovat stav svých financí. Radši jedou jinam. Obraz Ameriky se tak pomalu obrací a ze země svobody se stává nečitelná a mírně nepřátelská velmoc. Na rozdíl od západní Evropy přitom u nás ani tak nejde o Irák jako o ta víza. Milí američtí diplomati a kongresmani! Nekoukejte jen do svých počítačů a na formuláře, koukejte taky kolem sebe a zvažte, co má cenu. Možná všichni ti odmítnutí nesplňovali vaše vízová kritéria na sto procent, ale byli to v naprosté většině lidé, kteří věřili v pozitivní Ameriku. Možná tam načerno mohli umýt talíře v hospodě nebo načesat hrušky a vám se podařilo tomu zabránit. Ale to je zanedbatelná škoda ve srovnání s tím, že ztrácíte sympatie nastupující generace ve střední Evropě. Ta si totiž vaši podporu v těžkých dobách už nepamatuje. A pokud jde o terorismus a vaše obavy, buďme upřímní: Evropa je stejně ohrožená jako vy a kolik nebezpečných lidí nosí v kapse bezvízový evropský pas, nikdo nespočítá. Myslím, že svůj starý pas s vízem asi zahodím. Nechci už do Ameriky jet na vízum. Nechci se podílet na historickém omylu, který vyrábíte.

Autorka je spisovatelka.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].