Česko, energetický dinosaurus

Představme si nepravděpodobnou situaci: jednotlivé státy se mezi sebou dohodly, že tvrdě zakročí proti „klimatickým provinilcům“ – tedy zemím, jejichž ekonomika chrlí do ovzduší zbytečně velké množství skleníkových plynů a značně tím přispívá ke globálnímu oteplování. Kdo přijde na řadu jako první? Možná Česká republika. Alespoň pokud by se akce světového společenství řídila zprávou OECD environmental performance review: Czech Republic, vydanou v Paříži v roce 2005.

Zpráva totiž přináší informace o tom, za jakou „emisní cenu“ dokážou státy OECD vygenerovat svůj HDP. V exkluzivním klubu, kam patří většina Evropy, Severní Amerika, Japonsko a některé další země, jsme na tom úplně nejhůř. Důvody jsou dva: průmysl, který neumí šetřit energií, a zastaralé uhelné elektrárny. Obdobná zpráva Mezinárodní agentury pro energii z téhož roku k nim připojuje ještě třetí příčinu: nečinnost české vlády, která s tímto problémem nic nedělá.

Do třetice zmiňme nejnovější studii, počátkem září zveřejněnou hnutím Duha. Je o českých uhelných elektrárnách, které představuje jako neefektivní prehistorická monstra vyrábějící energii jen za cenu obrovských emisí oxidu uhličitého (CO2). Vůbec nejhůř je na tom elektrárna Vřesová na Sokolovsku, kolos využívající starou technologii zplynování hnědého uhlí. Ovšem hnědé uhlí polykají také kotle téměř všech ostatních tepelných elektráren v zemi. Nelze je přitom spalovat tak efektivně jako kvalitnější uhlí černé, a…