Můj táta esesák
Půl století odmítal úspěšný autor, překladatel z polštiny a někdejší redaktor týdeníku Der Spiegel nahlédnout do rodinné historie „ze strachu, že bych mohl narazit na věci, které překonají už beztak děsivá očekávání“.
Dne 6. dubna 1947 byl ve vojenském bunkru na rakousko-italské hranici nalezen muž se dvěma průstřely hlavy a jednou ranou v hrudníku. Vytetované číslo na nadloktí a jizvy v obličeji dávaly tušit, že mrtvý nebude lesní dělník, jak stálo v dokladech, které se u něho našly. O šestapadesát let později se vydal na stejné místo rakouský spisovatel Martin Pollack (1944), aby zrekonstruoval příběh onoho muže. Výsledkem pátrání je kniha Mrtvý v bunkru s podtitulem Zpráva o mém otci (Der Tote im Bunker. Bericht über meinen Vater), jedna z nejpůsobivějších knih rakouské literatury posledních let.
Milý šéf gestapa
Půl století odmítal úspěšný autor, překladatel z polštiny a někdejší redaktor týdeníku Der Spiegel nahlédnout do rodinné historie „ze strachu, že bych mohl narazit na věci, které překonají už beztak děsivá očekávání“. Pollack si na otce vzpomínal jen matně. A z několika rodinných fotografií, na kterých se usmíval urostlý a opálený muž, z matčina mlčení a babiččiných vyhýbavých odpovědí si jeho obraz nedokázal zrekonstruovat.
Pollack musel prostudovat množství materiálů, zpráv a výpovědí, aby se dozvěděl, že jeho otec, doktor práv Gerhard Bast, a onen muž nalezený v brennerském průsmyku, jsou jedna a táž osoba. Navíc se naplnilo temné tušení: otec, ten „neuvěřitelně skromný a milý člověk“, jak říkala Pollackova babička, byl současně sturmbannführerem SS,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
