Rozšíření Evropské unie v roce 2004 změnilo mapu Evropy a ovlivnilo i poměr sil v Bruselu. Změnila se i váha eurozóny v EU. „Velké země“ EU, s výjimkou Velké Británie, euro jako platidlo používají, nicméně většina zemí EU (třináct z pětadvaceti) je nyní mimo eurozónu. Nováčci, narozdíl od Dánska, Velké Británie a Švédska, ovšem deklarovali zájem do eurozóny vstoupit, a zejména u malých zemí se očekávalo přijetí eura velmi brzy. Vzhledem k velmi striktním domácím politikám byl tento krok považován za poměrně formální. Teď se situace komplikuje: Slovinsko přijímacím sítem prošlo, Litva ale nečekaně narazila. Co z toho plyne pro ostatní?
Potíž s kritérii
Kritéria pro přijetí eura stanovila Maastrichtská smlouva a jejich výklad vychází z procedury přijímání „starých“ členů v tzv. Konvergenčních zprávách. Splnit je třeba pět kritérií: inflace, udržitelnosti veřejných financí (deficitu veřejných financí a veřejného dluhu), stability měnového kurzu a dlouhodobých úrokových sazeb. Procedura předpokládá po dobu nejméně dvou let účast domácí měny žadatelské země v kurzovém režimu ERM II (režim se stanovenou centrální paritou a fluktuačním pásmem). Od roku 2004 tak do tohoto režimu postupně vstoupilo 7 z 10 nových zemí (naposledy Slovensko na podzim 2005). Polsko, Maďarsko a Česká republika stojí zatím mimo ERM II a přijetí eura plánují nejdříve v roce 2010.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
