Cizinci v Cizkrajově

Martina Němcová vozí synka v kočárku jeho rodnou obcí každý den. Filipovi je jedenáct a už tři roky má poškozený mozek. Zodpovědnost za úraz má obec. Od chvíle, kdy se to stalo, dobré sousedské vztahy v Cizkrajově na Vysočině jako by rozčísl blesk. Soud o miliony je na spadnutí. A sousedé teď viní Němcovy, že chudá vesnice přijde na buben. Boj o Filipa se vede i na nebesích. Karmelitáni z blízkého Kostelního Vydří se za chlapce nepřetržitě modlí. Nejen to. V kraji vzniklo hnutí na podporu vyvržené rodiny. Mniši, soukromníci i firmy sbírají peníze nezbytné k tomu, aby chlapec přežil.

Neříkám, že mluví

Němcovi bydlí v domku na kraji Cizkrajova. Do svých osmi let se Filip od svých kamarádů lišil snad jen samými jedničkami na vysvědčení. Na osudný školní výlet cizkrajovští žáčci vyrazili před třemi lety. V horkém letním dnu se třída šla vykoupat do bazénu v blízké Jemnici. Pedagogové tehdy v péči o své žáky naprosto selhali. Ředitel zjistil, že jeden z nich chybí, až na odchodu z koupaliště podle batůžku pohozeného v šatně. Filipa zatím vylovili a křísili učitelé a děti z jiných škol. Zůstal pod vodou asi patnáct minut. Odumřela mu část mozkové tkáně. Trpí apatickým syndromem. Podle této diagnózy nic necítí. Nemyslí. Nevnímá.

Martina, drobná blondýnka, nás vede do obýváku. Filip tu leží pod tenkou dekou, hlavou s nevidomýma očima spočívá na těle do klubíčka stulené labradorky.…